Informační strategie

Jak se dá jednoduše popsat vztah krajského úřadu a občana? Já osobně používám příměr ze světa byznysu. Hejtmanství je jako akciová společnost. Vedení kraje jsou tedy top manažeři a my všichni občané regionu držíme v ruce trumfy. Jsme akcionáři, protože platíme daně a z nich tato akciovka žije. A samozřejmě jako akcionáři chceme vědět, co se z naší firmou děje. Máme právo na informace. Ve světě byznysu to je běžné. Společnosti musí zveřejňovat výroční zprávy o svém hospodaření. Jenže svět komunální politiky, alespoň tady na severovýchodu země, k tomu má daleko.

Pár příkladů z praxe. Točili jsme reportáž o slučování dvou základek ve Frýdku-Místku. Kraj rozhodl, že ze dvou škol bude jedna. Vše měl podloženo čísly. Jen na jedno zřejmě zapomněl. Sdělit to rodičům. Těm to řekl můj kolega, když točil před školou anketu a rodiče neskrývali údiv. Dozvěděli se to až od nás. Stejně podivnou informační strategii zvolil podle mě krajský úřad ohledně spalovny v Karviné. Zorganizoval veřejnou diskuzi. To, že lidé mohou přijít do univerzitní auly a ptát se na vše, co je zajímá, se ale všichni neměli šanci dozvědět. Někteří občané Karviné ve svých schránkách pozvánku měli, jiní ne. Jistě, všem posílat domů dopisy asi nejde. Stačí třeba poslat do médií tiskovou zprávu, že se taková akce koná. No, ale co myslíte? Měla jsem v e-mailu něco takového? Správně, neměla. Kraj o akci, kterou pořádal, mlčel. Samozřejmě, že jsem se to dozvěděla jinou cestou, ale určitě to není v pořádku.

Nechci polemizovat, jestli spalovna ano či ne. Nebo jestli slučování škol je dobré či špatné. Jednoznačně ale vím, že občané i média mají právo na informace z kraje. A hejtmanství má povinnost je poskytovat.