Inkvizice v Karviné

Karel Houdek se zamiloval - taková zpráva by neměla šanci dostat se ani do okresních novin, přesto se tato informace objevila ve všech médiích. Karel Houdek je (respektive byl) katolickým farářem v Karviné. Dokonce dlouholetým děkanem. Vzdal se služby Bohu, protože se chce oženit. Nemíním se zamýšlet nad tím, jestli to je hřích či není, jestli je lepší potlačit své city a dál oblékat kněžské roucho, nebo naopak čestně se přiznat: ano, neustál jsem to, láska k člověku je mi bližší než služba Bohu... To vše zřejmě bude řešit až ten Nejvyšší... A jak víme, lidi má rád i s jejich prohřešky.

Za zamyšlení ale rozhodně stojí postoj církevních hodnostářů, rozuměj zdejších regionálních, ti pražští z české biskupské konference totiž zcela profesionálně reagovali na mou prosbu o vyjádření, měla jsem pocit že jednám s tiskovým oddělení banky či nějaké PR agentury.

Úplně jinou zkušenost mám z Karviné. Pro mou reportáž bylo nutné znát, co si o tom všem myslí přímo věřící z Karviné. Kde jinde je najdete než před kostelem, než začne mše. Má snaha natočit anketu s farníky vyústila incident s tamními faráři, jeden mě dokonce tahal za rukáv bundy a snažil se odehnat z veřejného prostranství před kostelem. Kolemjdoucím zakazoval se mnou mluvit a podobně. Věřící přitom nakonec rádi o všem pohovořili - s Karlem Houdkem lidsky soucítí a vlastně mu fandí.

Kdo všemu ale nefandí zájmu svobodných médií o tento případ , jsou místní církevní hodnostáři. V Karviné jsem měla pocit, že tam vládne středověká inkvizice. Na vlastní oči jsem viděla, jak farář zakazuje věřícím se mnou mluvit. Křičel na mě, ať se ptám rozvedených chlapů. Jestli si měl Karel Houdek vybrat mezi láskou a tady tím, moc se nedivím, jakou volbu učinil. Ostatně církev a víra jsou dvě odlišné věci.