Irská hudba

To je ta nejjednodušší verze, protože Lankum, kteří ke všemu loni získali nominaci na Mercury Prize, hrají už přes deset let a mezitím vydali několik mimořádných alb. Na boomu irské tradiční hudby mají navíc zásluhu také zpěváci Lisa O'Neill, Eoghan Ó Ceannabháin, John Francis Flynn nebo skupiny ØXN, Plúirín na mBan a The Mary Wallopers. Už se jim nikdo jako dřív ale neodváží říkat Keltové a jejich proletářské písně nesouvisí s dávnou mytologií, ale se současným společenským stavem Zeleného ostrova. Velké proletářské srdce má i zpěvačka Lisa O'Neill a otevírá ho s neobyčejným a silným hlasem, protože při zpívání pravdy prý nemůžete šeptat.

Iry jsme během celosvětové keltománie v 80. letech, kdy se nestačili divit, co všechno šlo ještě vydávat za irskou tradiční hudbu, litovali. Třeba když ji u nás zpíval Miroslav Donutil. Jistě, za nebývalou popularitou hudby ze Zeleného ostrova alias Keltského tygra stála ekonomická prosperita, sláva U2, Sinéad O´Connor nebo Waterboys a průkopnické nahrávky The Dubliners, The Pogues, Planxty, Donala Lunnyho, Altan, Christy Mooreho a desítek dalších revolucionářů. Paddy Moloney, leader legendární skupiny The Chieftains tehdy dokonce tvrdil, že na světě existují pouze dva druhy muzikantů: Irové a ti, kteří by jimi chtěli být. Bohužel, těmi kdo se „ujali vedení a u pokladny shrábli všechno, co se vybralo“, se stali Enya, Clannad a podobní milovníci syntezátorů. To oni světu nejvíc nakukali, že tahle pseudokeltská new age má něco společného s irskou tradiční hudbou. Jejich módní následovníci ji navíc odtrhli od kořenů, vykuchali z nich sociální cítění, degradovali na bezzubou zábavu a nic netušícím posluchačům vypálili do hlavy přesvědčení, že poslouchají Kelty. Irská tradiční hudba se z nánosu takových banalit a hudební dutosti dlouho vzpamatovávala: ani ne tak doma, tam se hrála dál a skvěle, ale za hranice už si až na výjimky nacházela cestu jen zřídka a převážně skrze kanály pro znalce. Vysokou popularitu si hlavně ve Spojených státech udržovala skupina Dervish. Založila ji a dodnes vede zpěvačka, multiinstrumentalistka a především výborná hráčka na bodhrán Cathy Jordan. Vždycky ráda ale experimentovala a vrcholu loni dosáhla ve triu Plúirín na mBan. S irskou skladatelkou Irene Buckley a rakouskou houslistkou Claudií Schwab natočily úchvatné album Female Rambling Sailor.

Pád z vrcholu pozornosti irské hudbě paradoxně prospěl: začali ji poslouchat ti, co módnímu třeštění nepodlehli a její opravdové jádro nacházeli v prosté akustické podobě. To ovšem neznamená, že pozbyla potřeby držet krok s dobou. V roce 2012 vydal multiinstrumentalista a producent Gerry Diver přelomové album Speech Project, elektronický projekt pohrávající si s melodickou intonací, frázováním a rytmem irské řeči stylem „jako by tradiční hudba prošla mixérem Steve Reicha“. Dva roky na to irskou tradiční hudbu dráždící namísto nohou fantazii, nabídla ve famózním podání skupina The Gloaming s klavírem amerického skladatele Thomase Bartletta a nebeským vokálem Iarly Ó Lionáirda. Průkopník přenosu staré irské vokální tradice seán nón do popkultury má dnes skvělého následovníka. Zpěvák Eoghan Ó Ceannabháin však nyní s tradicí za doprovodu skupiny a jemném elektroniky pracuje zdaleka moderněji.

V roce 2008 se Irsko propadlo do těžké ekonomické krize, ze které se nová generace po vzoru naštvaných The Pogues léčila návratem k pijáckým, antiautoritářským, ostře politickým tradičním písním a Dublinské kluby se staly centrem čerstvé proletářské hudby čerpající z tradic. „Byli jsme si jisti svou irskou identitou a s naprosto nulovým pocitem trapnosti hráli irskou tradiční hudbu, akorát po svém a nesnažili se přitom do ní zanášet věci, které jsme viděli někde jinde,“ vysvětlila zpěvačka Radie Peat ze skupiny Lankum podstatu ohromného boomu nových irských skupin objevujících ve starých písních alternativu k punku.

Když se skupiny The Mary Wallopers zeptají, co hraje, zpěvák Charles Hendy odpovídá bez rozmýšlení: „Těm starším prostě řekneme, že jsme jako The Pogues. Páchneme a zpíváme hospodské pijácké balady.“ V lidových písničkách totiž sázejí na tu samou živelnost, rebelství a punkovou syrovost jako kdysi legendární Pogues se zpěvákem Shane MacGowanem, čemuž odpovídá i název posledního alba: Irish Rock N Roll.