Jaképak klábosení!

Studánka, která je kousek od našeho domu ve Staré Bělé, patří nezaměnitelně k mému dětství. Tam jsme s kamarádkami doufaly, že objevíme v žábě zakletého prince či jen tak klábosily. Teď se prameniště změnilo k nepoznání. Kolem jsou pěkné kameny, dno je vyčištěné a poblíž je takový altánek na posezení. Vše je ze dřeva. Citlivou renovaci zaplatila naše starobělská radnice. Pokaždé když studánku míjím, nabije mě to energií. O tu ovšem rychle přijdu, když dojedu do centra Ostravy a projdu se po opraveném náměstí. Výheň, oko nemá kde spočinout, žádná zeleň, prostor připomínající spíše místo, kde mívají vojáci nástup - takzvaný buzerplac. Ano, nelze srovnávat malou investici naší vesnické radnice s monstrakcí té velké. V jednom ale srovnávat jde: Jak šéfové na radnicích myslí. Nevím, jestli ti naši měli vůbec nějaký projekt, ale postavili to tak, aby okolí studánky bylo prostě hezké. Ti na velké radnici měli plány, architekty, urbanistické studie a miliony korun. Výsledek? No, přinejmenším rozpaky. A stačilo by málo. Dát tam kytky, nějaké zastřešení, aby si lidé taky mohli poklábosit. Jestli tedy pánové na velké radnici potřebují proškolit, my v Bělé jsme připraveni jim pomoci. Jinak si tu ostudu s Masarykovým náměstím prostě neumím vysvětlit. Leda že by v Ostravě, městu práce, náměstí nebylo určené k posezení. Občan má zřejmě centrálním místem jen tak proběhnout a ne se zastavit. Vždyť chodí z domu do práce a z práce domů. Tak jaképak klábosení!