Jako v mraveništi

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Troufám si říct, že snad nikdo z nás do poslední chvíle netušil, co všechno se minulý týden stane a jaké dopady to nakonec bude mít. Po dlouhém období sucha, kdy na některých místech regionu nepršelo třeba i celý měsíc, se z ničeho nic strhla přímo průtrž mračen. Místní toky od Krnova až po Jablunkov nebyly vůbec schopny takové kvantum vody pojmout a tak se ze svých koryt prostě vylily a poničily všechno co jim stálo v cestě. Ne, už vám raději nebudu připomínat tu hrůzu, která se strhla všude kolem nás. Pouze se chci se vší skromností zmínit o práci novinářů, kteří se snažili zprostředkovat a přinést všechny možné, dostupné informace svým posluchačům, čtenářům a divákům. V redakci Českého rozhlasu Ostrava jsme na povodňovém zpravodajství pracovali úplně všichni a tak stranou šla naplánovaná témata, dovolenky a mnohdy i telefonáty rodinných příslušníků. Až teď, s odstupem několika dnů, se mi vracejí všechny ty zážitky, o kterých v naší zpravodajské centrále, ale hlavně mimo ni, v terénu, skutečně nebyla nouze. Slovy se to dá jen velmi těžce popsat, ale myslím si, že všeobecně vžité přirovnání k mraveništi je celkem dostačující. Jako na povel jsme se shromáždili a vydali veškerou energii na pomoc při záchraně svého druhu. Takže až zase někdy příště bude někdo z vás v nouzi, rozhodně počítejte s tím, že vás v tom nenecháme.