Jana Jeckelová: Nemocnice 21. století

4. říjen 2011

Ranní poznámka , Ranní poznámka

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Nemocnice není zrovna oblíbeným místem k pobytu. Když už je to ale nevyhnutelné a my se do ní musíme na krátký či delší čas uchýlit, doufáme nejen v profesionální provedení lékařského úkonu, ale stejně tak v profesionální přístup lékařů a zdravotních sester. Ne všude je to ale pravidlem.

Na začátku byl fotbalový míč a špatné došlápnutí. Tak začala cesta mého přítele do frýdecko-místecké nemocnice na operační zákrok. Diagnóza zněla hrozivě: „Máte zlomené dva menisky a přetržený kolenní vaz," dozvěděl se při prvotním vyšetření.

Navzdory tomu si ještě oběhl kolečko po různých předoperačních vyšetřeních - obvodní lékař v rodné vesnici, zpět na rentgen do nemocnice a tak dál. Zbrusu novou anesteziologickou ambulanci nemocnice, kde je možné absolvovat všechna vyšetření pod jednou střechou, k dispozici nedostal.

Večer před operací u nás panovala nervozita, zarytý fotbalista myslel hlavně na to, aby zase mohl hrát. To jsme ještě netušili, že v den D budeme řešit úplně jiné starosti a na fotbal si ani nevzpomeneme.

Na operační sál se dostal až odpoledne, dehydrovaný a ve chvíli, kdy už v to ani nedoufal. Dopadl tak totiž jeho soused na pokoji, i když už měl v sobě injekci před anestezií.

Pojďme ale zpět k našemu pacientovi - na slíbenou návštěvu anesteziologa, který s ním měl probrat všechna rizika a zvolit nejlepší formu anestezie, nakonec nedošlo. Když se po probuzení ocitl na pokoji plném návštěvníků dalších pacientů, měl na sobě pouhou peřinu. Nemocniční košili vzápětí dostal - pohozením na peřinu, se slovy: „To si oblečte." Jenomže, když se nemůžete ani nadzvednout, dělá se to dost těžko, navíc v pokoji plném cizích lidí. Z pod peřiny jsem ho vysvobodila až v podvečer týž den.

Než jsme se vzpamatovali, vletěla na pokoj sestra s bojovým pokřikem: na ortopedickém oddělení, do kterého jsem se dostala bez nesnází, aniž bych při tom potkala jedinou zdravotní sestru, jsem totiž překročila návštěvní hodiny.

Kdybych měla dál povídat o marných žádostech pacienta o pooperační konzultaci s lékařem, o neprofesionálním chování sestry, o nevydaných dokumentech pro zaměstnavatele, byla by to nemocniční poznámka na pokračování.

A tak na závěr už jen dodám, že díky této zkušenosti s ortopedickým oddělením frýdecko-místecké nemocnice, ve mně její velká cedule s nápisem „Nemocnice 21. století" vzbuzuje akorát ironické pousmání.

autor: Jana Jeckelová