Jarní zamyšlení

Všichni už máme dost čepic, šál a rukavic, těžkých zimních kabátů, bund a kožešin v botách, břečky na cestách a zledovatělých chodníků. A dovedu si představit, že se lidi těší na to, jak konečně zase posedí na zahrádkách. Ať už těch restauračních nebo v zahrádkářských koloniích. Sluníčko potěší všechny a zvedne lidem náladu. A je to věru krásný pohled, když procházíte krajinou a najednou vidíte rozkvétající bledule, které se urputně derou přes zbytky ledového krunýře za sluníčkem. Pokud chcete opravdu potěšit oko pohledem na posly jara, tak doporučuji navštívit Sedlnice u Příbora. Tamní lokalita je chráněným územím a jmenuje se příznačně - Sedlnické sněženky. Drobnými bělostnými kvítky je pokryta snad každá zahrádka, zámecký park, svahy u potoka i stráně pod lesem. Toto jarní kouzlo nám však město dokonale odpírá. Jakmile zasvítí první jarní sluníčko, tak se na sídlištích zpod sněhu derou zbytky psích exkrementů, spousty papírků, sáčků, plastových lahví, vršků od kdečeho, všude kvetou nějaké odpadky. Inu, kouzlo jara. Ale trochu nevábné... Nementoruji, jen připomínám, že v sobotu 20.března nastává v 7 hodin 48 minut astronomické jaro, jarní rovnodennost. Od této chvíle budou dny delší než noci a na všechnu tu špínu kolem nás bude víc vidět.