Jazykové nedbalky

Zkusme si představit modelovou situaci: do nejmenovaného kempu v Beskydech přijede rodina z Holandska. Sympatický padesátník, kterého uchvátí okolní horské panorama, má pochopitelně zájem zjistit na recepci všechny potřebné informace. Nejdříve spustí plynulou angličtinou. Sličná recepční jen decentně pokrčí rameny a vyloudí nechápavý úsměv. Stále ještě pohodově naladěný cizinec to zkusí o něco méně plynulou, ale srozumitelnou němčinou. Paní zachytává jen jednotlivá slůvka. Komunikace je velmi zdlouhavá a místy ustává na mrtvém bodě. Holanďan to ještě zoufale zkusí se španělštinou, byť zná jen její základy. Taky nic. Holanďan se sbalí a jede jinam. V kempu tak přišli o kvalitního klienta. Takové neblahé situace bohužel nejsou ojedinělé. Člověk se pak nestačí divit, že provozovatel dotyčného kempu strpí právě na recepci takovou jazykovou neschopnost. Což samozřejmě platí i pro všechny ostatní podnikatele v cestovním ruchu.

Jsou prostě místa, kde by měla být povinnost znát základy několika řečí. Neplatí to ale jen při osobním jednání. Možná ještě více se to týká komunikace přes počítač. Podle průzkumů si dnes asi třetina zahraničních turistů vybírá cíl své zahraniční cesty prostřednictvím internetu. A schválně zkuste hádat, kolik internetových stránek zdejších měst, muzeí nebo ubytovacích zařízení má cizojazyčnou mutaci. Jsou to bohužel naprosté výjimky.

Neschopnost vytvořit webové stránky i pro cizince zaráží především u velkých a známých středisek. Jejich šéfové pak ve zbytečných obavách spoléhají na to, že nepřízeň hostů ze zahraniční jim vykompenzují našinci. Přitom by nemuseli vynaložit přehnané úsilí. Stačilo by si jednorázově najmout překladatele a následně zaúkolovat editora internetových stránek. Je nejvyšší čas, aby odpovědní lidé pochopili, že bez osobní i elektronické jazykové vstřícnosti se k nám zahraniční hosté rozhodně nepohrnou.