Je to na draka

Pokud jste nabyli dojmu, že dnešní poznámka začíná u prozaického pouštění draků, pak hádáte správně. Že v tyto podzimní dny je opravdu ta pravá chvíle pro dračí kratochvíli, je víc než jasné. Koukněte přece z okna. Pokud se jen trochu pohnou listy na stromech, třepetají se reklamní fáborky a prostovlasým vítr čechrá účesy, pak musíte aspoň jedno dráče pod nekonečným nebem zahlídnout.

Že je čas vyběhnout na louku či pole s vlastnoručně vyrobeným nebo aspoň zakoupeným drakem, mě definitivně utvrdil přítel. To když přijel z víkendového výletu na kole s křiklavě zbarveným a poměrně zánovním ulítlým drakem, který se mu zkrátka cestou mezi poli připletl do cesty. Přesněji řečeno do kola. Drak teď trůní u nás doma a čeká na svou příležitost dostat se zase nahoru.

S další dračí indicií přišel kolega v práci. "Byla to docela fuška a já skončil utahaný jako pes," ohodnotil asi v tomto smyslu své snažení, když se spolu se svými dětmi o víkendu snažil dostat draka do vzduchu a dopřát mu aspoň krátký let.

Ostatně zkuste to sami, není to úplně jednoduché a chce to krapet tréninku. Stojí to ale za to. Třeba se spolu s drakem od země odpoutáte pomyslně i vy a na všechno, co vás případně tíží, se podíváte pěkně z výšky a s nadhledem. A tak říkám - je to na draka!