Jednou přijde...

6. duben 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Pohanské či šamanské metody možná platí na lidi, ale jinak jsou prý k ničemu. Když si příroda usmyslí, nehne s ní ani hromadné vyvolávání deště u doutnajícího ohniště nebo prostřelování mraků.

0:00
/
0:00

Jaro ke mně letos asi nepřijde. Sice už pár dní brousilo kolem a sluneční paprsky sváděly k odložení teplých kabátů, ale nakonec si to zase rozmyslelo. Těm několika slunečním paprskům jsem naletěla. Zimní boty jsem očistila, nakrémovala a odložila k letnímu odpočinku. Samozřejmě druhý den začalo sněžit. Podobné je to s kabátem. Už několikrát jsem se přemlouvala k tomu, abych ho dobře zabalila a schovala do zimní přihrádky ve skříni, pro jistotu stále visí v předsíni, a když kolem něj projdu, mám pocit, že se potichu škodolibě směje. Zrovna včera se mi vysmál naplno. Vyšla jsem si totiž jen ve svetru a lehké jarní bundičce. Když jsem se jako zmoklá slepice vrátila z nepříjemné aprílové plískanice domů, chtěl říct něco o tom, že on to přece říkal.

Podobně jako s oblečením jsem se jaro pokusila přivolat sportovními aktivitami. Z bazénu teď chodím promrzlá na kost, v tělocvičně nám pořád pouštějí topení a kolo po jedné projížďce - sice krátké, ale o to příjemnější - znovu stojí na svém zimovišti a z duší pomalu odchází pracně načerpaný vzduch.

Přece jsem to ale nevzdala. Pustila jsem se do pěstování bylinek. Jsem v tomhle oboru docela zdatná. Mé bazalce a kopretinám se na oknech většinou daří a v tuto dobu v jiné roky už přepíchávám semenáčky do květináčů nebo truhlíků. Ani letos jsem nechtěla zůstat pozadu. Když už se ale z kopretinových semínek táhly pěticentimetrové nevzhledné nitě, pochopila jsem, že z bílokvěté nádhery nic nebude. Nakonec jsme do kelímku tak nešťastně drcla, že všechno spadlo a vysypalo se na zem. Podařilo se mi zachránit pár bazalek, ale ty už se asi přesazení nedočkají.

Nakonec jsem si řekla, že na to půjdu oklikou - jarní změnou vizáže. Oběhla jsem pár obchůdků a nakoupila ryze jarní až letní oblečení a to všechno jsem se rozhodla korunovat novým sestřihem. Ostatně k tomu jsem se odhodlávala několik dlouhých týdnů. Když si na mě kadeřnice našla v nabitém programu čas, spěchala jsem k ní, abych nepromeškala ani minutu. Ve dveřích mi oznámila, že nejde proud. Zatmělo se mi před očima a rázně jsem vkročila dovnitř s tím, že si vlasy nakonec prostě vysuším ručníkem. No a tak je mám přistřižené, v jarní bundičce je mi zima a venku zase sněží. Šamani všech zemí, spojte se.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?