Jedovatí státníci

Ministři životního prostředí jsou kontaminovaní. To není zrovna dobrá zpráva. Zvláště když v krevním oběhu českého ministra ochránců přírody koluje množství polychlorovaných bifenylů a DDT. Libor Ambrozek, ročník 1966, v sobě jedovaté látky nosí pěkně dlouho, DDT je totiž u nás zakázáno už od roku 1973. Ale kdoví, jak to všechno bylo. Malý Liborek vyrůstal na jižní Moravě, v blízkosti úrodných znárodněných meliorovaných družstevních lánů, jejichž výnosy se násobily používáním neuvěřitelných množství chemikálií. Pěstovali jsme tehdy obrovské klasy, téměř tak velké jako v Sovětském svazu, pěstovali jsme kilová jablka, všechna stejně červená a k nakousnutí, chovali jsme krávy, jejichž mléko nám postupně doporučovali a zakazovali pít.

Nakonec bychom se ale sloučeniny v ministrově krvi nemuseli tak moc obávat. DDT dodnes používají asijské, africké a jihoamerické země v boji proti hmyzu přenášejícímu malárii. A právě díky jedu se třemi písmeny stoupl průměrný věk v Indii z 32 na 52 let. Chabou náplastí tedy členovi vlády mohou být vyhlídky na dlouhý život bez malárie.

Polychlorované bifenyly v našich zeměpisných šířkách vydržely déle. Jejich zákaz přišel až v roce 1984. Už při velice nízkých koncentracích totiž mohou poškozovat hormonální a imunitní systém. Ale v roce 1984 bylo budoucímu ministrovi sladkých osmnáct a na rizika začal hledět až později.

Testování krve evropských ministrů životního prostředí zorganizoval Světový fond pro ochranu přírody. Výsledky prokázaly, že všichni mají v těle řadu škodlivých látek ohrožujících jejich zdraví. Přesto to vypadá, že jsou všichni v pohodě. Usmívají se, jsou zdraví jako řípy a dál zastávají své úřady. V posledních dnech se ale proslýchá, že podobnou prověrku chystá i Světová organizace spravedlnosti, Světová společnost pro státní kasu a Sjednocený svaz předsedů vlád. Možná by zúčastnění mohli předem zajít na středisko a nechat si píchnout protilátky.