Ježíšek, internet a dětský domov

Najdete ho v Lichnově na Bruntálsku už od počátku padesátých let. Je světem pro pět desítek dětí mezi třemi a devatenácti lety. Jediným světem, který se k nim doposud neotočil zády. Dětský domov. Dvě slova, která nutně nemusejí znamenat neštěstí a nezájem všech okolo. Důkaz máme vpravdě vánoční. Zdejší děti vsadily na internet a vedle své fotografie napsaly vytoužené přání. Panenku co sama pije, plyšáka, diskmen, malou televizi, hodinky, fotbalový dres. A další sny...

Stačilo relativně velmi málo. Kdokoliv si tohle přečetl, mohl přání splnit. A vžít se do neopakovatelné Ježíškovy role. Nenápadné řádky pod fotografiemi dětských očí člověku vženou slzy do očí. Dres daroval anonymní dárce, malou televizi děti z církevního gymnázia z Plzně, diskmen putoval až ze Spojených států. Nechci jmenovat, dárci by o to možná ani nestáli. Ale našli se, věnovali peníze, čas a chuť udělat radost někomu úplně cizímu, koho zřejmě nikdy v životě neuvidí. Nechci být příliš sentimentální, ale není právě tohle tím nejkrásnějším dárkem? Nade všemi "plejstejšny" za desítky tisíc?

Každé přání dětí z lichnovského domova bylo bílé se symbolem dopisu. Když se našel dárce, zežloutlo a objevilo se červené srdce. Marně byste dnes na webových stránkách domova hledali bílé místo.

Jsem rád za nás všechny, že dobrý člověk ještě žije. Podle vtipu Vladimíra Renčína sice tento exemplář zemřel někdy na počátku roku 1874, ale zdá se, že tomu tak není.

Věřím, že plyšový slon od neznámého dobrodince nikdy neztratí důstojné místo na poličce nebo pohovce v dětském domově. Uměním je také dárky dostávat a vážit si jich, ale v tomto případě strach nemám. Nevěříte? Tak zkuste www.ddlichnov.cz