Josef a Ly

Byl jednou jeden obyčejný český kluk. Jmenoval se Josef. Chodil do školy a po škole s kamarády ven, tak jako spousta dětí. Jeho zaběhaný denní režim se změnil, když se do dvora přistěhovali noví sousedé. Vietnamská rodina s dcerou jménem Ly. Sžívání a sbližování stejně starých dětí běželo jak po másle. Než jste se nadáli, byli z nich nejlepší - nerozluční - přátelé.

Tolik základní zápletka seriálu, který v uplynulých dvou měsících běžel každé pondělí večer na prvním programu České televize. V jednoznačně rozehraném příběhu bylo od počátku jasno: dívenka se šikmýma očima, které se větší a ostřílenější holka ze třídy neopomněla posmívat, je dobrá duše, která si zaslouží naši přízeň. Stejně tak její rodiče, kteří nelení a ve dvoře otevírají vlastní asijskou restauraci. Sympatický je i jejich krajan - urostlý mladík, který od počátku pokukuje po Josefově vzdálené sestřenici. Pokukuje tak, že si ji nakonec vezme.

Že jsou mi vietnamské postavy a jejich vietnamští představitelé sympatičtí, to mi bylo jasné hned od počátku. Chvíli mi však trvalo, než jsem si uvědomila, jak je to důležité. Vietnamská menšina má v Česku punc přistěhovalců, kteří tráví život na tržištích a prodávají levné napodobeniny značkových věcí. V poslední době je ve večerních zprávách stále častěji vidíme, jak utíkají před kontrolory České obchodní inspekce, a ti, co utéct nestihnou, jak se dokonce perou.

Bylo na čase naše měřítko poopravit. Pootočit hledáčkem kaleidoskopu, najít mezi černočernými průhledy i barevná sklíčka. Česká televize splnila do puntíku svůj úkol veřejnoprávnosti. Snad nám otevřela oči - už by bylo na čase.