Kamenné monstrum

V Ostravě žiji od útlého dětství a považuji se za patriota, který na ni nedá dopustit. Lidem z jiných částí republiky i ze zahraničí, kteří toto město neznají, vždy Ostravu líčím jako zajímavé místo k životu. Se všemi klady i zápory, které k běžnému životu patří.

Jistě se shodneme na to, že drtivá většina občanů i návštěvníků město hodnotí podle hlavního náměstí. To je jakousi výkladní skříní. A protože moje rozhlasové pracoviště je od Masarykova náměstí co by kamenem dohodil, měl jsem možnost celou rekonstrukci Masarykova náměstí den po dni sledovat. Už v průběhu stavby jsem začal o výsledku dost pochybovat. Moje obavy se bohužel naplnily.

Jsem samozřejmě laik a architektům nehodlám fušovat do jejich řemesla. Ale nové náměstí vnímám jako neosobní kamenné monstrum. Kámen, kámen a zase kámen. Mezitím jen sporadické plošky s nově vysazenými stromky. Žádná souvislá zelená plocha. Připouštím, že kombinace vyhlazených kamenných úseků s lehce hrbolatými dlažebními kostkami je esteticky zajímavá, ale na pohodlné chození to rozhodně nevypadá. Dámy na vyšších a tenčích podpatcích, bořících se mezi kostky, už o tom vědí své. Taky se obávám, že v době letních veder bude náměstí jedním velkým sálajícím peklem, které nespasí ani nová fontána. Lidé budou z takové výhně spíše utíkat. Přitom by to mělo být právě naopak. Dobré náměstí má přece lidi zvát a ne je vyhánět, mělo by to platit v každou roční dobu. A to už raději ani nespekuluji, jestli náměstí nebude v době tuhých zimních mrazů zase příliš kluzké. Zima je přece daleko. Ale první vlnu tropických dnů a už máme za sebou a průchod rozžhavenými okrajovými částmi náměstí zrovna nepatřil k příjemným zážitkům.

Říká se - sto lidí, sto chutí. Svůj názor nikomu nevnucuji, ale mě se prostě nová podoba ostravského Masarykova náměstí opravdu nelíbí. Jen doufám, že díky pravděpodobným dalším úpravám budu mít šanci svůj odmítavý názor změnit k lepšímu.