Kdo to kdy pochopí...

Řekni, kde ta jabka jsou, co se s nimi mohlo stát? Tak přesně tahle otázka mě napadla v sobotu, když jsem se vypravila na ostravské výstaviště. V pavilonu A vystavovali zahrádkáři z celého kraje své výpěstky, výsledky pokusů, náhodné úspěchy i plody mnohaleté práce. A že bylo na co se dívat! Papričky neuvěřitelných barev a tvarů, jiřiny a chryzantémy, ze kterých přecházel zrak, maxidýně i okrasné tykvičky, nové a nedomácí druhy ovoce a zeleniny, gigantické kedlubny vedle nádherně vonících čerstvých bylinek, do toho okrasné stromky, kaktusy a sukulenty a hlavně jablka. Jablka zelená, žlutá i červená, jablka od nejmenších až po půlkilové malvice, kyselá, sladká, nahořklá, chutnající po hruškách i malinách, jablka naleštěná i poválená v hlíně a nad nimi se vznášela nasládlá šťavnatá vůně. Městským dětem musela jít hlava kolem. Kde se jen vzalo tolik druhů ovoce? Odkud je zelináři přivezli? A stejně jsem se ptala i já, když jsem z výstavy zamířila na nákup do supermarketu. V platech leželo několik desítek kilogramů zelených jablek z dovozu za 40 korun za kilo, hned vedle načervenalá jablka z dovozu za 36 korun za kilo. V úhledných balíčcích sterilně zabalených ve fólii čtyři kusy vypěstované ekologicky na španělské farmě, kilogram za 54 koruny. V dřevěné bedně v rohu se pak tísnily na hromadě značně vysušené a nevzhledné padavky za zlomkovou cenu, zato s nápisem: Země původu ČR. Při vzpomínce na stoly prohýbající se pod tíhou nádherných zdravých plodů mi to přišlo líto. A hlavně se neustále vtíraly další a další otázky. Kdo to kdy pochopí...