Khalab & M’berra Ensemble. Nepřefiltrovaná zpráva z uprchlického tábora

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy M’berra Ensemble

Vydavatelství Petera Gabriela Real World neustupuje z potřeby nabízet hudební příběhy o sebeurčujícím boji a odolnosti lidstva. Ten poslední přivezl italský producent Khalab z mauritánského uprchlického tábora M’Berra.

Jedno se musí všem, kdo natáčejí hudbu v uprchlických táborech nechat: často jako první upozorní na tamní nesnesitelné podmínky a hrůzy jejich vzniku. Na světě totiž existuje nespočet podobných zařízení, včetně těch internačních, o kterých nemáme ani tušení a čím dále od nás leží, tím méně nás osudy nešťastníků kteří se v nich ne vlastní vinou ocitli, zajímají.  Samozřejmě jak koho, tábor M’Berra třeba pozornosti světové veřejnosti neušel a finančně na jeho chod přispívá i Česká republika. Leží uprostřed pouště a v padesátistupňových teplotách tady ve stanech od roku 2012 přežívá přes šedesát tisíc malijských uprchlíků, především Tuaregů a Arabů, nucených zachránit si holý život po začátku války na severu Mali. S novým životním stylem se pouštní nomádi srovnávají jen velmi obtížně, a nejhůře nesou těžkou situaci děti, tvořící málem polovinu obyvatel, kterým se vidina, že se brzy vrátí domů, spíš vzdaluje, než přibližuje.

Západní elektro producenti lovící zvuky v Africe je momentálně dost preferovaný způsob, jak se pro část publika stát exotický zajímavým. Italský producent a DJ Raffaele Costantino alias Khalab ale není žádným lapačem dobrodružství. S africkou hudbou si upřímně tyká, léta ji pouští ve svém rádiovém pořadu a v archívech je jako doma, což mu umožňuje soustředit se na detaily a neplavat po povrchu. A pokud chcete vědět, co dokáže jako autor, poslechněte si ho třeba s malijským perkusistou Baba Sissokem; a hlavně jeho vynikající album Black Noise 2084: afro-elektro-jazzovou ránu do hlavy za účasti Shabaka Hutchingse, Mosese Boyda nebo Tamary Osborn.

K hudebníkům z tábora M 'Berra přistoupil s respektem, poučený znalkyní tuarežské kultury Barbarou Fiore. A s ideou rovnoceného partnerství, daleko za popkulturní ambicí. Nešlo mu pouze o hudbu: když na popud italské humanitární organizace Intersos pouštní stanové městečko v roce 2017 navštívil, dopředu počítal s tím, že zmar, který tu uvidí, si rozhodně nenechá pro sebe a tak album M´berra dopředu koncipoval jako „doku-fiction“, vizuálně dotažený francouzským fotografem Jeanem-Marcem Caimim.

„Ukažte mi odvrácenou stranu tábora,“ požádal Khalab hostitele. Nechal si vyprávět příběhy, popíjel s Tuaregy čaj a trpělivě čekal, až mu zpěváci a muzikanti otevřou svá srdce. Zahráli mu na všechny své ikonické tradiční nástroje: loutnu teharden, jednostrunné housle imzad a buben tinde. Od kytaristů skupiny Tartit nebo Imarhan Timbuktu se mu pak dostalo novodobé verze tuarežské hudby: ostře řezaného hypnotického pouštního blues. Khaleb spíš posouchal, než by nějak vstupoval do děje, a nenatáčel jen hudbu. Proto na albu slyšíme vítr, zvuky táborového života a třeba i rozhlasové varování, aby se před nadcházejícím strašným vedrem všichni raději schovali do stínu.

Nejtěžší práce ho čekala doma: sladit záznamy s uvažovanou koncepcí a propojit syrové tuarežské jamování se sofistikovanou elektronikou. Ambientní, tranzovní, nabasovanou a melodicky ladící s kytarou Adriana Viterbiniho a rytmicky s bubnováním Tommasa Cappellata, v obou případech jeho dlouholetých italských spoluhráčích. Výsledkem je opravdová harmonie. Khalab dobře pochopil, kdy je čas na umění a čas na nepřefiltrovanou zprávu. Dobrovolně se přitom zbavil ega, aniž by mohl kdokoliv popřít jeho tvůrčí vklad

Spustit audio