Kimi Djabaté: Nechci být pouze griotem, chci být tím, kým chci být

Zbavený traumat z mládí natočil griotský zpěvák, skladatel a hráč na balafon z Guinea Bissau nejlepší album své kariéry. Dindin (Children) naplnil krásnými melodiemi a kousavými komentáři.

Narodil se jako zázračné dítě a paličky mu po deskách balafonu létaly jako vážky, až leckoho napadlo, že za tím budou obávaní džinové, kteří magický dřevěný nástroj nazývaný sosso bala kdysi věnovali zlému králi Soumaoro Kantému a s ním i moc porazit jakéhokoliv nepřítele. Přes všechnu rychlost na sebe Kimi Djabaté nikdy nestrhával pozornost a měl spíš dar skladatele upřednostňujícího decentnost – klid před bouří, která může, ale také nemusí nastat. Mělo se za to, že z respektu k džinům a protože jako jiní hráči nechtěl za trest, že překračuje dohodnuté hranice zešílet, své ambice krotil. Takto se to alespoň tradovalo, a když v devatenácti letech odešel do Lisabonu, považovalo se to za obvyklou mladickou vzpouru proti rodičům, nutící ho cvičit na koru a sledovat pouze griotskou hudební linku. „Stejně jako mí spolužáci jsem ale chtěl poslouchat i jinou hudbu,“ vysvětlil Kimi útěk do Evropy. V nedávném rozhovoru ovšem vyšel s pravdou ven: neměl obavy z džinů, paralyzoval ho strach z nenávisti vlastních strýců, odmítajících přijmout fakt, že synovec dokáže zahrát na balafon s větší virtuozitou než oni a tím je připravit o výdělek na svatbách, pohřbech a slavnostech.

„Koukej být opatrný. Hraješ a zpíváš až příliš dobře a lidé by ti mohli ublížit,“ říkala mu ještě doma matka, přihlížející, jak malého Kimiho strýcové nutí hrát před každým, kdo byl ochoten zaplatit, aby mohli poslouchat zázračného chlapce. Ačkoliv na něm vydělávali, z nenávisti neustoupili. Trauma si sebou Kimi nesl až donedávna: i evropské nahrávky podvědomě cenzuroval, snažil se držet tradice a moc nevyčnívat.

„Pořád jsem si říkal, že kdybych zpíval o věcech, se kterými příbuzní a lidé doma nebudou souhlasit, stihl by mě trest. Proto jsem natáčení alba Dindin odkládal do doby, než poslední strýc zemřel. Konečně mohu být tím, kým chci být,“ přiznal Kimi důvod, proč se na něm tak hráčky i skladatelsky poprvé v životě rozohnil a pustil se i do reggae.

Kimi zůstává hluboce zakořeněný v mandinské griotské kultuře. Skladby stojí na zvuku balafonu, do rukou ale bere také kytaru a v doprovodné kapele vedle kláves nebo akordeonu slyšíme i koru. Je za tím žánrově neobyčejně pestrý repertoár zahrnující pouštní blues, afropop, reggae, gumbé, kapverdské balady morny nebo nově afrobeat, který Kimi začal poslouchat jako teenager.

A o čem Kimi zpívá? Správná otázka. Tak jako našel odvahu zanést do své hudby daleko víc modernějších prvků, přestal si lidově řečeno dávat pozor i na pusu a pustil se do kritiky spojených se současnými bolestmi černého kontinentu. Časy, kdy od matky dostal facku za to, že na domluvené svatbě mladé dívce poradil, ať se bez lásky nevdává, jsou zkrátka pryč. „Domluvené sňatky se v Guineji-Bissau praktikují dodnes a nepovažuji za správné, aby někdo rozhodoval o vašem životě. Zmiňuji se také o násilí na ženách. V mládí jsem totiž často viděl, jak moji strýcové bijí své ženy,“ řekl Kimi ke skladbě O Manhe. 

Krásně smutná Dindin po které dostalo album název, varuje před vykořisťováním a ubližováním dětem. Kimi v ní reflektuje i vlastní zkušenosti a nabádá společnost, aby dětem umožnila vzdělávat se a naslouchala jejich individuálním potřebám. „Dokud je nenecháme chodit do školy, nebudou připraveny na budoucnost,“ zpívá Kimi.

„Nechci být pouze griotem,“ sdělil Kimi v roce 2017 během večeře americké popstar Madonně. Ta se do Portugalska přestěhovala kvůli synově fotbalové kariéře a neskrývala nadšení pro africkou hudbu. S Kimim si hned padli do oka, hodně mu prý poradila s kariérou a zazpíval si na jejím albu Madame X. Zamilovala si hlavně Kimiho skladbu Ná, kterou věnoval zesnulé matce a když Madonna měla vystoupit na jedné soukromé akci, zavolala Kimimu, aby si ji s ní přišel zazpívat. Samozřejmě dorazil a od té doby jsou prý dobří přátelé.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.