Kladivo na čarodějnice

Jak to bylo s Kořistkou, Dalíkem a Večerkem? Nabízelo duo lobbista Večerek a poradce šéfa ODS Dalík unionistickému poslanci úplatek? 10 milionů či diplomatický úřad ve slunném Bulharsku za to, že podkopne nohy z nouze se rodícímu Grossovu kabinetu? Nebo je to výmysl paranoidního politika, či ještě hůř - jeho úmysl pošpinit opoziční partaj?

Spekulace, podezření, vzájemné osočování a pomlouvání. Na jedné straně občanští demokraté pod vedením Topolánka, na straně druhé sociálně demokratický tábor v čele s Grossem. A mezi nimi zmítající se unionista Kořistka, který byl ochotný dokázat svou pravdomluvnost a věřil, že mu v tom pomůže detektor lži.

Nepomohl. Ostravská krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová si na výsledky "přístroje pravdy" posvítila a tak úplně se jí nezdály. Co víc. Dáma z justice byla jedna z mála, která nepodlehla demagogii a davové psychóze a nazvala věci pravými jmény. Nebála se říct, že zatýkat někoho uprostřed noci jen proto, že o něm někdo něco řekne, se mezi slušnými lidmi nedělá. Použila - jak to má být v soudnictví zvykem - zdravý rozum, skoro se mi chce říct rozum selský a myslím to jako poklonu.

Stejný selský rozum, na který spoléhal i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner v románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Církevní hodnostář byl jeden z mála, který rychle a přesně pochopil, že na hranici umírají nevinní. Že létat na dřevěných vidlích na Petrovy kameny je fantasmagorie, na kterou slyší jen ten, kdo na ni chce slyšet.

Lautner i Andělová si dovolili jít proti proudu většiny. Proti těm, kdo uvěřili. Stát si za svou pravdou, ať to stojí cokoli, není jednoduché. Inkvizitoři upálili na velkolosinském panství 48 lidí. Až my dnes víme, že pravdu měl děkan Lautner. Zda ji má i Zlatuše Andělová, zatím nikdo nepotvrdil. Snad nebude třeba čekat, až to odnese 48 nevinných.