Klidová zóna

Shon provázející obvykle konec roku zažívá snad každý z nás. Zatímco hospodyně doma válejí těsto, pečou cukroví a chlubí se, kolik už mají druhů, chlapi na poslední chvíli dodělávají, co za poslední týdny nestihli. Jsem jedním z nich a na vlastní kůži se přesvědčuji, o čem to je. Hromada nedodělané práce člověka vyloženě žene k hodinám přesčasů. O to víc se můžeme cítit zaskočeni, když dorazíme někam, kde stres prostě neřeší. Shodou okolností jsem jedno takové místo navštívil.

Služebně jsem vyrazil na Třinecko a absolutně jsem netušil, že tentokrát místo úporného shánění respondentů do reportáže strávím celý den spíše návštěvami. Pět turků, čtyři chlebíčky, asi tři minerálky, pečené kuře a navrch dva panáky slivovice. To vše jsem byl přinucen pozřít, abych se dostal k potřebným informacím. Výjezd do terénu se protáhl až do pozdního odpoledne. Každý, s kým jsem se jen zastavil, si chtěl povídat. Marně jsem vysvětloval, že na mne v zaměstnání čekají. Každodenní problémy všech se v tu chvíli staly mými a občas jsem si připadal jako ve zpovědnici.

Netuším, jestli jsem byl pozorným posluchačem, ale jedno vím zcela jistě. Až zase příště vyrazím do Podbeskydí, vezmu si pro jistotu dovolenou.