Klobouk dolů
Dívčí Hrad na Osoblažsku má o jednoho obyvatele více. Přitom se do obce nepřistěhoval, žije vlastně tisíce kilometrů daleko. Přestože je z Afriky, do Dívčího Hradu patří. Jde o desetiletého chlapce, kterého obec adoptovala.
Obec Dívčí Hrad je na Osoblažsku jediná, která se do projektu Adopce na dálku zapojila. Příliš složité to není - chce to jenom chtít. Spojíte se s humanitární organizací, domluvíte se na spolupráci a na své adoptivní dítě potom platíte. Tento projekt je u nás poměrně známý. Ale aby někoho adoptovala obec, to se jen tak nevidí.
Když jsem se na obecním úřadu vyptával, proč že desetiletého černouška adoptovali, odpovídali mi - no a proč ne? Ve vesnici žije asi sto dětí do patnácti let, tak proč bychom se nemohli postarat o další? Obecní kasa příliš nezchudne, těch 7200 korun ročně ji nezruinuje a Charles Gatyrus z keňské Nairobi může dodělat školu. Jak mi v Dívčím Hradu vysvětlili, chlapci zemřel otec, žije s matkou a pěti sourozenci. Na školu neměli peníze. Tak mu vzdělání zaplatí Dívčí Hrad. Jak prosté...
Mi se však moc líbilo, jak o chlapci mluvili - jako o vlastním. Přitom ho znají pouze z fotky a patrně se s ním nikdy neuvidí. Řeknete si: No, to je toho. Vždyť ty peníze na adopci dává obecní kasa. To je sice pravda, ale příští rok jsou volby a zastupitelstvo se může změnit. No a co potom s adopcí? Žádná změna v tomto směru nebude. Ti, kdož adopci schválili, se zavázali, že když bude třeba, dají peníze ze svého. A budou je dávat tak dlouho, než chlapec školu dokončí. A tohle už prázdné gesto není. Klobouk dolů, Dívčí Hrade!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka