Koloběh přírody

Konečně, chtělo se mi při pohledu na venkovní teploměr včera ráno radostí zavýsknout. Teplota se totiž přiblížila k deseti stupňům nad nulou a zdá se, že letošní mnohými proklínaná zima definitivně skončila. Moje radost však netrvala dlouho. Jak jsem záhy zjistila, sněhová pokrývka milosrdně přikrývala i zoufalá torza mých krásných okrasných dřevin, ze kterých si zajíci a srnky v krutých mrazech udělali doslova závodní jídelnu. Pachatele jsem sice nepřistihla při činu, ale k jeho usvědčení určitě nebudu potřebovat inspektora Colomba. Noční obyvatelé naší společné zahrádky totiž na místě zločinu zanechali nepřeberné množství větších či menších hnědých bobků. Nechtěně jsem se tak stala součástí koloběhu přírody. Zahradník ze semínka stromečky vypěstoval, já jsem je draze koupila, pět let pěstovala a hladové srny je sežraly a proměnily v životodárný humus. Ekologičtí aktivisté by z mého hospodaření byli určitě nadšeni, Přemek Podlaha by nejspíše zaplakal a já? Na zahradě zachráním co se dá a poučena postrčím příští zimu srnám k snědku něco chutnějšího.