Konkurenční boj

18. květen 2010
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Každý prodejce, který se postaví někde na ulici, se může cítit ohrožený jiným prodejcem. O dvou zcela netradičních prodejcích je také poznámka Artura Kubici.


0:00
/
0:00

Každé ráno, když jdu do práce, stojí v centru Ostravy, na rohu České spořitelny u hodin, bezdomovec a nabízí časopis Nový prostor za čtyřicet korun a jestli se nepletu ,tak bezdomovec z toho má polovinu na své potřeby. To je hezké. Chudý člověk si přivydělá a po celodenním postávání a prodávání takové tiskoviny může zajít do bufetu na tlačenku nebo do obchodu pro trochu toho dobrého pití, třeba pivečka nebo vínečka, kdoví. Minulý týden, bylo to zrovna v den, kdy všude probíhal Český den proti rakovině, našel jsem mého oblíbeného bezdomovce na rohu České spořitelny pěkně rozčíleného. Zrovna okolo něj procházela dvě patnáctiletá děvčata s táckem plným žlutých kvítků, které dávaly za dvacetikorunu na podporu sbírky Ligy proti rakovině. Hned jsem si jeden kvítek koupil, protože si myslím, že to jsou koruny na dobrou věc, třeba jenom na podporu výzkumu a na vybavení komplexních onkologických center. Děvčata, co ty kvítky prodávala, byla také ráda, ale můj bezdomovec to nesl špatně. Začal po nich hulákat, že mají jít do nějaké jiné ulice, protože on tady prodává svůj časopis a ony mu tak berou zákazníky, kteří mají v kapse dvacetikorunu a namísto za časopis ji dají za ten žlutý nesmysl. Bezdomovec hájil spravedlivě své teritorium, své území, svůj kšeft. To by se dalo pochopit, rozdíl je snad jen v tom, že on hájí svůj výdělek, aby si večer mohl koupit nějaké ty cigarety a pivo, zatímco Liga proti rakovině prodává žluté kvítky jednou do roka a s cílem pomoci ostatním. Jenže to je tomu mému bezdomovci zcela jedno. Nechápe to a proč také. Nakonec, kdyby ho ta děvčata poslala slušnou formou do patřičných míst, nic by se vlastně nestalo, protože můj bezdomovec na to prodejní místo nemá žádný nárok a kdyby tam prodávalo dalších deset bezdomovců svůj časopis, měli by na to místo stejný nárok jako ten jeden rozčílený chlap, kterému sbírka na Ligy proti rakovině lezla krkem. A to vám mě tak rozčílilo, že jsem si ten žlutý kvítek za dvacet korun, symbolizující podporu jedince v boji proti zákeřné nemoci, připíchnul tak rychle, až jsem si ten špendlík zarazil skrz bundu a tričko do kůže. Lidé jsou různí. Tolerantní, laskaví, pravdomluvní, spolehliví ale také vzteklí, bezohlední, sprostí a někteří navíc i zákeřní. Pěkný den plný setkání s těmi dobrými lidmi, a určitě takové budeme potřebovat hlavně teď v době dešťů a povodní, vám přeje Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.