Kostel Nejsvětější trojice

9. leden 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Narodil jsem se v Jeseníkách a něco mě do těchto hor stále přitahuje. I když už v nich delší dobu nebydlím, skoro s rytmickou pravidelností se tam často vracím. Při své nedávné návštěvě jsem si znovu uvědomil vlastně úplně banální věc - a to, že duch Jeseníků není dán pouze malebnou a syrovou krajinou, ale i stopami, které do ní v průběhu let vtiskli lidé, kteří v ní žili.

V jesenických pláních můžete občas zažít onen podivný pocit jako v mnoha dalších místech našeho pohraničí. Pocit, který se objeví, když procházíte zarostlým a polozbořeným hřbitovem, když potkáváte opuštěné kapličky, nebo když uprostřed zasněžené louky náhle narazíte na zbytky kdysi obývaných domů.

Do Albrechtic, malé vísky posazené v dolíku Nízkých Jeseníků, jsem se dostal díky své kamarádce, výtvarnici Kamile. Kamila má totiž v Albrechticích chalupu. Albrechtice jsou dnes už převážně chatařskou obcí a jejich stálí obyvatelé by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Dominantou Albrechtic je velký barokní kostel Nejsvětější trojice, který sdílel osud mnoha církevních památek v pohraničí, na kterých se negativně podepsalo vysídlení německy mluvícího obyvatelstva po II. světové válce a 40 let komunistického režimu. Kostel už dlouhou dobu nesloužil svému náboženskému účelu, byl opuštěný, chátral a zdálo se, že je odsouzen k postupnému zániku.

Život do kostela Nejsvětější trojice vrátila před několika roky až zmíněná výtvarnice Kamila. Nemohla se prý už dívat na to, jak se kostel rozpadá a mizí z něj poslední vybavení, a rozhodla se něco podniknout. Začala v kostele pořádat různé kulturní akce - výstavy, koncerty, literární čtení. Ke Kamile se postupně začali přidávat její přátelé, a co je zajímavé, i někteří místní lidé, kteří na kostelní budově provedli některé základní opravy. A po více než 30 letech se v kostele dokonce sloužila i krátká mše.

Mohlo by se zdát, že je to maličkost, ale v podstatě je to úžasná věc. Nejde jen o fyzické zachování kostela, ale o celkové oživení místa jako takového. Takže když budete projíždět Albrechticemi směrem na Rýmařov, nezapomeňte se dívat doprava. Kostel Nejsvětější trojice tam někde mezi náletovými dřevinami a křovím bude určitě schovaný.

autor: Jiří Slavičínský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.