Koupalištní kultura

Ke koupalištím jsem nikdy neměla nijak vřelý vztah. Zdálo se mi, že jsem v jedné vaně s příliš velkým počtem lidí, které jsem si navíc ani nemohla vybrat. Postupem let jsem však svou lehkou averzi zvládla. Nic jiného mi ostatně nezbývalo - k moři je to přece jen trochu z ruky a plavání je po všech stránkách úžasný sport. Navíc, jdete-li si zaplavat, tedy opravdu zaplavat, je relativně klidná hladina bazénu mnohem vhodnější než vlnící se moře. A to už vůbec nemluvím o lidožravých žralocích, kteří se ještě v minulém století živili výhradně českými učitelkami. Stejně jako na mořských plážích, i na koupalištích se dá zažít a vidět ledacos neobvyklého. Často vidíte i něco, co vidět vůbec nechcete, jako například absolutní sblížení dvou mladých lidí na opalovacích pryčnách na zahradě porubského bazénu. A když říkám absolutní, myslím tím skutečně absolutní. I zaslechnout se dá mnoho poučného. Nechtěně odposlechnuté rozhovory jsou většinou hodně ze života. Občas je podobný verbální zážitek lehce děsivý, to když například zjistíte, že patnáctileté děti si k dorozumění vystačí přibližně s pěti slovy, z nichž ani jedno nemůžeme na tomto místě publikovat. Odhlédneme-li od obsahu a jazykové roviny, musím navíc konstatovat, že i opice disponují větší škálou kontaktních zvuků. Pochopitelně potkáte i jiné patnáctileté děti, které vás tímto způsobem nezaskočí. Výhodou obrovské plochy koupaliště ve Vřesině je jeho rozlehlost, která umožní zachovat pocit soukromí jak na suchu, tak ve vodě. Nic z toho ovšem nezažijete, pokud máte hluboko do kapsy. Zkuste počítat se mnou - parkovné 60 korun, vstupné 60 korun, šatna 10 korun a pokud si chcete odložit taky doklady, mobil nebo peněženku, pak si připravte dalších 20 korun. Hned za branou jste lehčí o 150 korun. Ovšem letní den teprve začal!