Kulturní šok

Tento šok nemusí ale u našince nastat jen tehdy, ocitne-li se ve Finsku, Kanadě, Japonsku nebo Tanzánii. Příznaky můžeme zaznamenat při nástupu do nové školy, práce nebo i přistěhování se z jednoho města do druhého.

Pro mě osobně je teď nová a neznámá Ostrava. Město, jehož hlavními atributy byly po dlouhá léta uhlí, železo a ocel a do kterého jsem se nedávno přistěhoval za prací. Ostrava mě jako správného nováčka a cizince vzrušuje, fascinuje a zároveň i trochu děsí. S úžasem objevuji její industriální krajinu, její vysoké pece a těžní věže, drobné dělnické kolonie i monumentální sídliště.

Při tom všem cítím, že se kolem Ostravy vytvořil obrovský mýtus. Mýtus černého města a ocelového obra a místa, kde se čerstvý sníh po chvíli zbarvuje dohněda. Tento mýtus je dodnes živý a myslím, že ho často budují i ti, kdo Ostravu poznali jen letmo.

Já se teď každopádně těším na to, jak budu mít možnost tento mýtus rozplétat a doufám, že podobně jako při cestě do cizí země při tom překonám zmíněné první fáze kulturního šoku a podaří se mi Ostravě hlouběji porozumět.