Kyselá okurka

Znáte to, setkáte se s člověkem, který je vám na první pohled nesympatický, nepříjemný, a na druhé straně můžete potkat jiného, který vám naopak svou přítomností zpříjemní ráno a vy se pak celý zbytek třeba pracovní doby smějete a tu dobrou náladu předáváte ostatním. Stál jsem včera s vozíkem v řadě v jednom supermarketu a čekal, až se dostanu k pokladně. Přede mnou stála exkluzivně oblečená paní s upravenou vizáží, na nohou měla silonky s ornamenty květin, na rukou zlaté prsteny a ve vozíku hromadu různého zboží. Zvláštní na ní bylo, že v obličeji měla výraz takové kyselé okurky a s tímhle výrazem nakládané zeleniny v octu se dívala i na lidi okolo sebe. Kyselá okurka začala ledabyle hromadit zboží z vozíku na pojízdný pás, a tak se blížila k takové hnědovlasé plnoštíhlé malé čiperné pokladní, na které bylo vidět, že ji ta práce docela baví a že na ní určitě doma čeká hromada veselých lidí. Když se ty dvě pohledem setkaly, najednou jsem si uvědomil, jak ta malá pokladní povyrostla o metr dvacet do výšky, hrdě a s pocitem zodpovědnosti ve své profesi suše opípala, takovou tou pistolí co čte čárové kódy, všechno zboží té paní s obličejem kyselé okurky, vytiskla ji účet a jediné co v její přítomnosti řekla, bylo: „ Tisíc a dvě koruny“. Kyselá okurka ji dala přesně tisíc a dvě koruny, vzala si účet , ledabyle zase naházela své zboží z pásu za pokladnou do svého košíku a bez jediného slova anebo mimické změny v obličeji odkráčela z obchodu na parkoviště. Pak přišla řada ně mě a já přistoupil před pokladní s očekáváním, jestli bude jiná. A představte si, stačil úsměv a pozdravení, prodavačka v pokladně se rozzářila, ukázala laskavé oči a krásné bílé zuby, a když mě s elegancí zkasírovala, loučili jsme se tak, že jsme si navzájem popřáli krásný téměř jarní den. No a tak jsem si uvědomil, že život mezi ostatními lidmi je asi takový, jaký jim svým pohledem nebo chováním nabídnu. Kdybych byl kyselá okurka, prodavačka by mě ani nepozdravila, moje žena by si mě nejspíš nikdy nevšimla a moje děti by se se mnou vůbec nebavily. Kdybych byl kyselá okurka, byl by každý den nanic. A jak jste jistě pochopili, tato ranní poznámka je určená všem těm kyselým okurkám, ze kterých pořád ještě mohou být vlastním přičiněním krásné slunečnice, které každý den, otáčí se za sluncem. Vás se to ale netýká, protože vy naši posluchači jste všichni skvělí. A pěkný den přeje Artur Kubica.