Ledová fraška

Když dva dělají totéž, není to totéž. Mám tím na mysli srovnání loňského a letošního mistrovství světa, které se v této souvislosti přímo nabízí. Něco tak trapného jako špatný led si Česká republika vloni nemohla dovolit. Ani v Praze ani v Ostravě. Rakušanům, kteří z hokejového šampionátu udělali nedůstojné přebory ve vodním pólu, to všechno prochází.

My jsme museli jednu supermoderní halu postavit a druhou kompletně opravit. Jinak bychom neměli šanci. A tak to taky bylo v pořádku. Pro Česko to byla investice do hokejové budoucnosti a pro svět to byla záruka kvalitního sportovního zážitku. Netvrdím, že u nás bylo vloni úplně všechno organizačně v pořádku, ale proti Vídni jsme byli skutečnými mistry svého řemesla. Úmyslně hovořím pouze o rakouské metropoli na Dunaji, protože ve druhém dějišti šampionátu - v Innsbrucku - jsou ledové podmínky řekněme standardní. O tom, jak mizerný led škodí kvalitě hry svědčí jednoduché srovnání. A tím je počet gólů. Ve Vídni jich padá o třetinu méně než v Insbrucku. A to je skutečnost nad jiné výmluvná. Ale co se asi tak dá očekávat od čtyřicet let stařičké haly, u které organizátory před akcí nejvíce zajímala investice do podzemního parkoviště!

A co dělali pánové z hokejové federace, kteří měli nad organizačními přípravami dohlížet? Asi to pěkně odflákli. Nebo jim Rakušané umně mazali med kolem úst. Hokej je nádherná hra a takovou řadu pochybení si na své vrcholné akci rozhodně nezasloužil. Hrát na takovém ledě je to samé jako kdyby se mistrovství světa ve fotbale hrálo na škvárovém hřišti. No děkuji pěkně! Jako vášnivý televizní divák zvážím své další šampionátové působení před obrazovkou. Ať se na mě vídeňští přátelé nezlobí, ale bolí mě z toho oči!