Lido Pimienta: Lido a album divů
Kanadsko-kolumbijská zpěvačka Lido Pimienta nám názvem nového alba La Belleza nemusí nic podsouvat, to, že je krásné, slyšíme sami.
Album nepřekvapuje pouze v tom, že ho natočila se symfonickým orchestrem. Ale hlavně tím, že se dost neobvykle nechala inspirovat soundtrackem českého filmu Valerie a týden divů, gregoriánským chorálem, sbory kastrátů a evropskou klasickou hudbou. Bez ohledu na to, ale posloucháme oslavu kultury černošského Kolumbie v rytmu tanečního stylu dembow.
Na žebříčku důvodů, proč se o Lido Pimienta zajímat stojí hudba hodně vysoko, přesto nám zpěvačka doporučuje, držet před sebou jako v opeře texty, jinak bychom prý mohli podlehnout domněnce, že pod symfonickou klenbou létají jen samí andělé. Zpěvačka, skladatelka, svobodná matka, multimediální výtvarnice a queer aktivistka si totiž ani tentokrát neodpustila nás občas jako divoká kočka škrábnout připomínkou, odkud pochází a čím si její předci museli v historii projít. Ale nebojte, nebudete se u toho cítit divně, stejně jako Španělé, když jim kdysi před koncertem s úsměvem oznámila: „Teď vás budu kolonizovat já, ale raději zůstanu u hudby.“
Do Kanady se Lido Pimienta z pobřežního města Barranquilla nuceně přestěhovala v devatenácti letech: v Kolumbii už to zkrátka pro rodinu nebylo během občanské války bezpečné. Po už nežijícím otci je černoška a matka pochází z kolumbijského indiánského národa Wayuu přežívajícího na chudém polostrově Guajira. Na předchozích a cenami ověnčených albech jsme od ní slyšeli elektrocumbii a reggaeton, teď se nás prý ale rozhodla překvapit a přišla s hudbou, kterou by od kolumbijské ženy nikdo nečekal, protože zrovna u ní se tak nějak prý nepředpokládá, že by se zapletla s evropskou klasickou a symfonickým orchestrem hudbou.
Na vysvětlenou, proč Lido Pimienta vsadila na postupy z klasiky, je nutné se vrátit o čtyři roky nazpět. V roce 2021 s americkou choreografkou Andreou Miller na scéně taneční společnosti New York City Ballet totiž uvedly představení Sky to hold a popis obsahoval málem oslavné oznámení: autorka hudby Lido Pimienta je v historii souboru založeném v roce 1948 první skladatelkou jiné barvy pleti. „Jsem Jihoameričanka, domorodkyně, černoška, imigrantka a mám pocit, že zahrnuji všechna políčka, která byla nutno se mnou odškrtnout,“ okomentovala v New York Times své prvenství jinak za příležitost vděčná Lido Pimienta. Přiznala také, že komponování pro orchestr, se kterým v představení zpívala, změnilo její názor na klasickou hudbu: do té doby ji vnímala jako pozůstatek postkoloniálního umění a symfonická tělesa považovala za „drahé coverové kapely“. Postupně se prý ale přesvědčila, že jde o „lidskou komunitu pracující na stejném cíli jako ona“ a proto se na albu La Belleza upnula ke klasické západní hudbě a natruc všem pochybovačům navíc složila podle ní tu „nejzápadnější a nejevropštější“.
O aranže pro newyorský orchestr požádala kanadského houslistu Owena Palletta. Kdo ho zná, tak dobře ví, že je stejně tak doma v rozmáchlém barokním popu jako v rockové avantgardě a pravidelně se nechává doprovázet filharmonií. Lido Pimienta před ní nikdy nestála, ani by prý na filharmoniky nedokázala převést své myšlenky. „Já bych jim nejspíš u něžné skladby řekla, aby hráli jako zamilovaní, jako by právě potkali novou lásku a večer je čekal skvělý sex,“ uvedla zpěvačka jeden z předpokládaných pokynů. Za ještě větší problém považovala aplikaci tradičních kolumbijských stylů a rytmů do klasických postupů a s dominikánským tanečním stylem dembow si nevěděla rady už vůbec. To všechno Owen Pallett ale hravě zvládl, takže volba aranžéra na album La Belleza (1) byla jasná a výhradně kolumbijský symfonický orchestr jakbysmet.
K tomu se váže veselá historka: do konkurzu se přihlásily dva a vyhrál Medellín Philharmonic Orchestra, protože přistoupil na neobvyklou transakci. Nedostane sice zaplaceno, ale kdykoliv a kdekoliv pro něho Lido Pimienta odehraje zadarmo koncert. V postcovidovém času prý byla finančně totálně na suchu, a tak ji nic jiného nezbývalo.
Pochopení se ji ale dostalo a filharmonici se nelekli ani rozporů mezi kolumbijskými rytmy, gregoriánským chorálem a zpěvaččinou letitou posedlostí hudbou k filmu Valerie a týden divů od Luboše Fišera. Jeho nesmrtelného díla si prý Lido Pomienta nesmírně váží a považuje ho za skladatele, který předstihl dobu a když jeho hudbu slyší, má sto chutí spoustu pasáží samplovat a přidat k nim trapové beaty.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
