Lidová vypravěčka z Podbeskydí

V pořadu Křížem krajem vám zprostředkováváme naše dojmy ze zajímavých míst, akcí nebo ze setkání s výjimečnými lidmi. Za jednou významnou osobností jsem se před nedávnem vydala i já.

Protože jsem se už na vysoké škole ve větší míře věnovala slezským dialektům, o lidové básnířce, vypravěčce a výtvarnici Františce Pituchové jsem už leccos věděla. Například to, že v roce 1964 musela odejít od svých dětí do jedné z brněnských nemocnic, aby se tam podrobila riskantní operaci srdce - odcházela, aniž by věděla, zda ještě někdy své děti uvidí. Paní Františka byla ale natolik silná, že všechny komplikace ustála. A Brno, jak sama říká, se stalo jejím druhým rodištěm.

Díky pořadu Křížem krajem se mi ale svou představu o paní Františce podařilo zhmotnit. A setkání s ní předčilo má očekávání. Paní Františka se ukázala být stejně tak lidská jako její básničky v nářečí a stejně tak opravdová a přímá jako její koláže, které s úspěchem vystavovala i v pražském Klementinu. Vítala mě už na zápraží a z dálky na mě mávala. A když jsme seděly v její malé světničce, několikrát mě přepadla myšlenka, že paní Františku znám osobně už dlouho.

Během našeho povídání jsem poznala, že pouto mezi ní a rodným krajem a řečí je až hmatatelné a natolik silné, že jsem na zpáteční cestě měla plnou hlavu úvah o tom, že milá lidová básnířka a vypravěčka je jedna z posledních, která by dýchala za Beskydy a starohamerskou mluvu. Že je jedna z posledních, která pamatuje Petra Bezruče a má ve své paměti uloženy i třeba takové vzpomínky, jak slezský bard bosky brouzdá trávou a opaluje se na kameni v řece.

Nejen proto jsem ráda, že jsem něco ze vzpomínek paní Františky Pituchové mohla zachytit. Napadá mě, že bychom si takové lidi měli více „hýčkat", protože až odejdou, ztratí se další rozměr vnímání našeho kraje a vzpomínky se pomalu rozplynou mezi nově příchozími generacemi.

Závěrem bych chtěla podotknout, že i když třiaosmdesátileté paní Františce už zdraví neslouží jako dřív, její mysl stále tíhne k rodnému kraji a mluvě, kterou považuje za poklad. Chtěla by ten poklad uchovat v písemné podobě právě pro další generace a já jí moc fandím a přeji hodně síly.