Lingvistické vysvětlení

S něčím se vám svěřím. Práce novináře je někdy hodně frustrující. Málokdo to přizná, ale v každém reportérovi musí být špetka exhibicionismu. Jenže narozdíl třeba od herců my ten závěrečný potlesk či pískot neslyšíme. Proto mě vždy nesmírně potěší, když mám jakoukoliv odezvu na svou práci od vás, od našich posluchačů. A jedna taková reakce mi rozšířila obzory. V minulé poznámce jsem řešila lingvistickou záhadu, která vyplula na povrch při povodních. Potřebovala jsem gumové holínky, které mi půjčila švagrová. Ta ale používá výraz ovlivněný nářečím - říká jim poláky. Její známí tomu vůbec nerozuměli. Mysleli si, že mluví o našich severních sousedech. Vzdělaná posluchačka z Havířova mi hbitě napsala vysvětlující e-mail. Termín "polaky" vůbec nesouvisí s občany Polska. Kdysi se na Karvinsku říkalo jít ven větou - jít napolo - a děti si musely vzít pořádné boty. Poloky. A postupně výraz koloval krajem a čím byl blíž Ostravě, tím se termín měnil z poloky na polaky. A je to. Lingvistická záhada je objasněna. A s ní se opět ukázalo, jak svérázné a barvité nářečí tady u nás máme. A taky jaké máme všímavé posluchače. Takže díky, paní Marto Gelnarová.