Lobbying lídrologyň

Čeština je jazyk malebný a velmi tvárný. A když se k tomu přidá ještě česká vynalézavost, vzniknou někdy věci, že se nestačíte divit. Už jsme si zvykli, že naši rodnou řeč obohacují jazyky jiné - slova z angličtiny například. Takový lobbying je termín, pro který čeština nepotřebovala vynalézt ekvivalent, jednoduše si jej půjčila celé. Každý ví, že lobbying znamená nenápadné naléhání, čili přesvědčování, často se vyskytuje například v politice.

Někdy si cizí slůvka pěkně počeštíme jen tím, že je foneticky přepíšeme - to je pak šéf politické partaje lídr, psáno tak, jak říkám - tedy s dlouhým měkkým í.

Čeština je však vynalézavá i sama o sobě - nejen pokud jde o převzaté termíny. Jsou prostě chvíle, kdy je třeba přiložit ruku k dílu, totiž zapojit hlavu, - a slovo je na světě. Měla jsem to štěstí, že jsem se v posledních dnech přiučila hned tři nová slůvka. Shodou okolností všechna pojmenovávají lidské profese. V době stále větší specializace a dělby práce, kdy se každý z nás soustředí na jednotlivý obor či část oboru tak, aby mu porozuměl do všech detailů, je potřeba povolání patřičně nazvat. To aby bylo jasno.

A tak se možná stejně jako já podivíte, když uslyšíte slovo vatikánolog. Čím se zabývá, je snad jasné - už nestačí, aby se vědec obecně vyznal ve věcech křesťanské víry, je třeba soustředit se na samotný Vatikán.

Stejně tak mě překvapil zajímavě znějící termín psychiatryně. Tak totiž správně česky zní ženský rod dobře známého specialisty, jehož návštěva budí všeobecné rozpaky. Ani psychiatrie už ovšem není jednotná - také ona se dělí na drobné podobory, které se věnují nejrůznějším druhům psychických poruch a nemocí. A si jednou pro vždy zapamatujme, že se psychiatři i psychiatryně léčící alkoholiky nazývají jednoduše alkohologové.