Logika věci

Někdy se přihodí, že se stanete vlastníkem něčeho, po čem vlastně vůbec netoužíte. Takové pletené ponožky pod stromečkem nebo svetr s jeleny jsou už klasikou. Já jsem se teď stala majitelkou něčeho daleko většího. Mám bažinu. Jen Jožin mi chybí. Náš trávník se tak změnil na brouzdaliště a rodinná rada rozhodla, musí se to řešit. A tak jsme s mou neteří vyjely do obřího nákupního centra pro kutily. Hrdě a feministicky jsme mužským členům rodiny tvrdily, že nákup drenážní trubky je pro nás hračkou. A tak jsme s mou Janičkou vyrazily na nákup tam, kde většinou volný čas skutečně netrávíme. A bez nějakých rozpaků jsme zamířily do oddělení zahrad. Vždyť to má logiku - bažina je na zahradě, tak v tomto oddělení musí mít drenážní trubku. V momentě, když jsme skončily u normálních hadic na zalévání, jsem se rozhodla pro kontakt s personálem. Ovšem pán, kterému jsme předvedly snad všechny naše herecké schopnosti, nám tvrdil, že takové zboží nemají a vlastně nikdy neměli. Nastalo zoufalství. Bez trubky v barvě kanárková žlutá se domů vrátit nemůžeme. V ten moment mě snad osvítil duch svatý a s vozíkem jsme dojely do oddělení stavebnin. A kupodivu tam jsme naši drenážní věc našly. A s pomocí mladíka, který měl na klopě napsáno "školím se", se nám podařilo odjet i s požadovanými metry. Trubku mám, i zkušenost navíc. V takových centrech je orientace pro nás, příslušnice něžného pohlaví, někdy dost komplikovaná. Možná stejně, jako pro muže v obchodech s potravinami, když strouhanku hledají u mouky a přitom je u rohlíků...