Manželé Soukupovi: Je jí 80 a pořád říkám, že mám pěknou holku, vyznává se Václav Jaroslavě

Jaroslava a Václav Soukupovi prožili svůj život ve Starém Plzenci. Dříve, než se Václav sblížil s Jaroslavou, poznal na pouti v roce 1960 její sestru Marii, kterou vyzval k tanci. Jaroslava měla na tancovačce jiného nápadníka, ale pokukovala po Václavovi. „Můj nápadník nás měl odvézt domů na motorce, tak jsem dala Marii přednost. A když se znova vrátil, už jsme byli s Václavem u sebe,“ culí se Jaroslava.

Jako vejce vejci

Její sestra měla v té době známost, čímž si Jaroslava vysvětluje svoji iniciativu, kterou směrem k Václavovi vyvinula. „Asi poprvé v životě jsem byla takhle aktivní. On byl zrovna po bouračce na motorce a měl zalepenej nos.“ „Marie se mě ptala na to zranění, a pak hned, že ale nohy mám zdravý, tak proč netancujeme,“ usmívá se Václav. „Holky vypadaly fakt stejně. I vlasy, oblečení, všechno měly stejné.“

Pak už jejich vztah bezstarostně plynul. „Milovala jsem ho hned od začátku. A taky jsem byla ráda, že mám nějakýho mužskýho.“ Každý týden chodili na tancovačku a takhle to pokračovalo až do vojny. Jaroslava se za Václavem snažila jezdit o víkendech. „Byl jsem rád, že ji mám. Měl jsem sice mámu a bráchu, ale ty mi napsali tak 4x za rok, ona mi psala 2x týdně. A když mohla přijet, byl jsem šťastnej.“ „Všechny jeho dopisy mám dodnes schovaný ve sklepě.“

8 fotografií

Za brzké početí mohla pověra

Po vojně se vzali. Jaroslava otěhotněla. „Říkalo se, že když jedna z dvojčat otěhotní, že ta druhá nebude moct mít děti. Tak jsem na to vlítl a bylo to. Hned jsem vyvrátil tvrzení, že nebudeme mít děti,“ směje se Václav.

Narodila se jim dcera. „Já jsem holčičku chtěl. My byli dva kluci, tak jsem byl rád,“ hlásí se Václav hrdě k dceři. Později dostali byt a po osmi letech přišel na svět kluk. „Když měl bejt kluk, tak jsme si vzali dovolenou a šli dělat kluka,“ je na sebe pyšný Václav, že se mu povedl páreček. Jaroslava si pak v porodnici užila.

„Narodil se a vážil 5,20 kg! Primář říkal, ať přinesou lopatku a kyblíček a může jít rovnou na písek. Takovýho kluka že za dvacet let nerodil.“

Vychovali slušné a vzdělané děti, které jim dělají radost. „Nás děti neomezovaly. Naopak naše radost se ještě znásobila, když jsme se stali prarodiči. Máme čtyři vnoučata a teď už i pravnoučata. Pořád se hodně navštěvujeme. Když se nevidíme týden, už se nám stýská,“ říká Jaroslava.

„Jsem hrdý, jak se starala o rodinu, co všechno dělala a zvládla. Věděla, jak kdo měl narozeniny, svátky. To já vůbec neregistroval,“ kaje se Václav. „Ale když je výročí nebo mám narozeniny, to nikdy nezapomněl a přinesl mi kytku,“ chválí ho Jaroslava.

Vývoj láskyplného vztahu

„Láska je jiná, když je vám dvacet a jiná, když je vám osmdesát. To se časem mění. My jsme rádi, že se máme, ale zamilovanost to už není. Ale rádi se máme. Když Václav odjede třeba na dva dny, pořád jeho přítomnost cítím. My jsme rádi spolu a bojíme se o sebe navzájem,“ přibližuje Jaroslava. „Když není doma v posteli, tak neusnu, dokud si tam nedám aspoň ty peřiny,“ doplňuje Václav svoje pocity.

Shodují se, že je důležitá tolerance. „Slunce pořád nesvítí, ale nikdy jsme neměli tichou domácnost dlouho. Stojí za to něco vydržet, po těch letech už víte, co máte čekat. Dnes si přejeme hlavně hodně zdraví. Václav měl nedávno kolaps, nesla jsem to těžce. Ještě bysme spolu měli nějaký čas vydržet,“ přeje si Jaroslava. „Miluju ho, jinýho bych nechtěla.“

„Radujeme se z úspěchů dětí, dovedou se o nás postarat, když nám není dobře. Ženě bych poděkoval za lásku ke mně a k rodině. Je jí osmdesát a pořád říkám, že mám pěknou holku. Miluju ji možná čím dál tím víc,“ říká dojatě Václav.

Co prozradili o začátcích jejich intimního života? Jaký měli svatební obřad? A jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si rozhovor s diamantovým párem v pořadu Zlatá láska.