Maskované svátky

Státní svátky jsou jistě pěkná věc. Ale letošní Svátek práce a Den osvobození mají jednu drobnou chybu. Nemilou shodou okolností připadly oba dva na sobotu. A my Češi už jsme přece takoví, že máme nejraději ty svátky, které nám přinesou den pracovního volna navíc. A to se v tomto případě jaksi neděje, a dokonce hned dvojmo.

Nic nám samozřejmě nebrání, abychom takové významné dny oslavili v souladu s jejich poselstvím. Ale vzhledem k tomu, jak trpké zkušenosti jsme s májovými dny učinili za režimu, který vyznával srp a kladivo, pak takové využití volného času u většiny z nás nepřichází v úvahu. Doba megalomanských průvodů už naštěstí pominula, ale ani současné prvomájové veselice v nás, snad s výjimkou malých obcí, přílišné nadšení nevzbuzují. Snad leda tak vášnivý polibek pod rozkvetlou třešní, na to by nás ještě užilo. A osmý květen? Ten se nám za nehty taky příliš nezaryl. Už jen proto, že Den osvobození jsme byli nuceni dlouhou dobu uctívat o den později.

Nemám v zásadě nic proti oběma květnovým státním svátkům. I když by se o nich dalo úspěšně polemizovat, svou oporu v historii zřejmě mají. Ale letos jsou prostě tyto ctihodné dny důkladně maskovány. Pokud to budu demonstrovat na své maličkosti, tak já osobně jsem Svátek práce zaregistroval až teprve poté, co jsem se v krámu marně dožadoval sobotních novin. Opatrně doufám, že zítra už se takové neuváženosti nedopustím!