Menší chaos

Úředníci, učitelé, lékaři a další státní zaměstnanci protestují proti tomu, že dostanou méně něčeho, o čem se některým ani nezdá. Zaměstnanci mnoha firem mají platů tolik, kolik má rok měsíců - tedy dvanáct. Když dostanou prémie, jsou rádi. A když slyší o třináctých či dokonce čtrnáctých platech, zatnou zuby a pomyslí si něco neslušného. Na druhou stranu - kdo by se nečertil, kdyby mu někdo sáhnul na peníze. A tak je pochopitelná i podpora hasičů, policistů, vězeňských dozorců a lidí dalších profesí. Co mne ale trochu mate: Jednak - že cílem stávky není zvrátít rozhodnutí vlády, ale jen a pouze vyjádřit zásadní nesouhlas. To je sice pěkné, ale proč si kvůli tomu bude muset upravit seznam a harmonogram pochůzek, návštěv a jednání řada jiných lidí, kteří s tím nemají nic společného a výše třináctých platů úředníků je jim v podstatě lhostejná? To za prvé. A za druhé: Některé úřady do doby stávky vnášejí menší chaos. Protest má začít v osm hodin ráno. Ale například některé knihovny otevírají až poté, co má avizovaná stávka skončit. A tak neotevřou první hodinu své pracovní doby. To znamená, že se akce někde uskuteční i v odpoledních hodinách. Dokonalé! To může vymyslet jedině úředník. Určité ocenění si za to zaslouží.