Mikulášské hemžení

Tak už je to zase tady, uvědomila jsem si, když jsem ve frontě v supermarketu zahlédla pokladnu ověšenou malými, středními i těmi největšími čokoládovými figurkami vousatého světce. Zatímco svatý Martin na svého bílého koně občas zapomene, u svatého Mikuláše takovéto opomenutí nepřichází v úvahu.

Vždyť koneckonců na splnění všech jeho svatomikulášských povinností dohlížejí tisíce obchodníků a světoví manažeři už v lednu přemýšlejí jakou podobu by růžovolící stařík s bílými vousy, vysokou čepicí a berlou v ruce měl mít. Ekonomové zase propočítavají, jak silná může být čokoládová stěna figurky, aby se zaplatila i masivní reklama ve všech komerčních i veřejnoprávních médiích.

A tak mi nezbývá, než vytáhnout nějakou tu stokorunu a splnit své rodičovské povinnosti. Jediné, co mě těší je, že moje dítě už překročilo věkovou hranici, kdy s přilepeným nosem na kuchyňském okně natěšeně vyhlíželo tatínka se strýčkem, kteří se při přípravě důmyslných kostýmů zapomněli v místní restauraci.

To bych totiž musela do peněženky sáhnout ještě hlouběji. Telefonické objednávky na poslední chvíli se vyplatí hlavně agenturám, které čerty a anděly zastupují.