Milost a vina

Co si o tom myslíš? To přeci není v pořádku. Takovými otázkami mne v posledních dnech zasypali kolegové i známí. Před x lety jsem jako první novinářka přišla na podivnosti kolem společnosti bývalého opavského okresního přednosty Antonína Šroma. Společnost Bohemia et Moravia žádala o dotaci ve výši dvaceti milionů korun. Ve statutárních orgánech byli lidé, kteří o tom neměli tušení. Všechny jsem poctivě obvolala a jejich nelíčené překvapení tvoří zlatý fond mého rozhlasového archivu. Později správní rada rozhodla, že tuto společnost raději zruší a tím pádem žádné dotace nakonec z rozpočtu neodčerpali. I na toto počínání ale trestní řád pamatuje. Je to pokus o podvod a soudy za to pravomocně někdejšího vlivného lidoveckého politika poslaly do vězení. Jenže ne vše se do paragrafů vejde. Tento dnes již postarší muž je podle všeho nemocný, stejně jako jeho paní. A dostal prezidentskou milost.

Já rozhořčení svých známých nesdílím. To, že dostal milost, přeci neznamená, že z něj prezident Václav Klaus sňal vinu. Jen nechce, aby těžce nemocný člověk byl za mřížemi a využil svého práva. A to ve vyspělých zemích bývá zvykem. A navíc - to vše jsou jen soudy světské. A křesťan, jako je bývalý lidovecký politik, určitě ví, že se ze svých hříchů bude zodpovídat před úplně jiným soudem. A ten se paragrafy neřídí.