Mít co nabídnout

Ještě před takovými pěti roky bylo obnovení provozu úzkorozchodné trati mezi Třemešnou a Osoblahou utopií. A ejhle! Parní vláček o víkendu zahájil druhou sezónu. Pojede každý víkend. V sobotu i v neděli vždy jednou do Osoblahy a jednou zpět do Třemešné. Čili na první pohled žádná sláva. Nicméně odráží to celkovou situaci s cestovním ruchem na Osoblažsku. Oživení přichází zvolna a je, stejně jako provoz parního vláčku, víceméně na jednotlivcích. Je moc dobře, že se na Osoblažsku takoví tahouni našli. Tahouni, kterým je zřejmé, že se musí postarat sami a že teprve potom jim možná někdo pomůže. O provoz historické mašinky se postarala skupinka nadšenců a další skupinky nadšenců zvolna prosazují změny v obcích. Má-li žít Osoblažsko během léta z turistů, musí jim mít co nabídnout. Ze samotného vláčku se patrně nikdo na zadek neposadí. Bez běžných služeb a zázemí turisté nepřijedou. V některých obcích to lidem došlo. Třeba v Bohušově, kde žije 500 obyvatel, mají co do ubytování k dispozici 200 lůžek. Je tam také nový sportovně rekreační areál. Snaží se rovněž ve Slezských Rudolticích, kde rozšířili stravovací možnosti. Jak to bývá, v několika obcích jsou turisté a cestovní ruch lidem téměř lhostejní. A když tam někdo náhodou zabloudí, stejně mu nemají co nabídnout. Nicméně chci věřit, že se postupně Osoblažsko přílivu turistů dočká. Ono je to podobné jako s tím parním vláčkem. Není to žádný rychlík, na trati si to supí pomalu. Podstatné ale je, že už jede.