Mlčící žalobci

Bobříka mlčení začali držet žalobci na severu Moravy. Takový příkaz jim totiž dali jejich šéfové. Důvod - prý aby se zamezilo úniku informací. Lidé, kteří mají z pozice státu řešit zločiny v této zemi, tak o své práci prostřednictvím médií mluvit vlastně nesmí. S novináři mají komunikovat jen písemně. To je pro nás novináře, kteří potřebují "audio", jak my říkáme "zvuky", dost neřešitelný problém. Žalobci sice mohou s novinářem mluvit telefonicky, ale jen když jsou si jisti, že to novinář je. Tak to už si skutečně neumím představit, jak to bude fungovat. Jak mě budou prověřovat. Státní zástupci by třeba mohli zpětně zavolat mému šéfredaktorovi, jestli jsem tajný agent nebo skutečně novinářka Čánová. Ale je to spíše úvaha z říše vědeckofantastických románů. Museli by totiž vyvinout nějakou aktivitu k tomu, aby se informace k veřejnosti dostala. A v tom tuším určitý problém. Kromě toho, že by museli udělat něco navíc, nemají peníze na telefony. Takže jsme opět v bludném kruhu. Ještě by to mohl vyřešit mluvčí. Ale takovou funkci zřídilo pouze Státní zastupitelství v Ostravě. Čekají mě tedy krušné chvíle - zřejmě kvůli jakékoliv banalitě typu "Můžete potvrdit, že jste navrhl vazbu nebo zahájil trestní stíhání?" budu muset absolvovat neuvěřitelné martýrium. A to jen proto, že chci, aby se i naši posluchači něco dozvěděli. Možná se pletu a vše poběží hladce, ale ze zkušenosti vím, že žalobců, kteří jsou k veřejnosti a médiím otevření a vstřícní, je zoufalý nedostatek.