Moc času už není

Pokud se snad někdo ještě před měsícem domníval, že to doktoři s podáním výpovědí nemyslí vážně, musel teď rychle změnit názor. Výzva Děkujeme, odcházíme je už podložena stovkami podepsaných výpovědí. Jen v našem kraji, respektive v nemocnicích zřizovaných krajem, jde o přibližně tři stovky výpovědí. Číslo to ještě není konečné, protože se přidávají další doktoři. Například ve Frýdku-Místku je jich zhruba 70, v Opavě 80 v Havířově 50. Právě v Havířově jsem nedávno zaznamenal obavy pacientů, aby lékaři neodešli. Obavy mají ředitelé nemocnic, starosti má vedení kraje, které chystá krizové scénáře. Přitom je jasné, že jestli v březnu nepřijde do nemocnice třeba 50 lékařů, končí akutní péče. No a jestli se to stane třeba v šesti nemocnicích současně, pak ty další pacienty převezmou těžko. Vědí to ředitelé, ví to kraj, a chtějí situaci řešit, jenže tahají za kratší konec provazu. O penězích rozhodují pojišťovny a ministerstvo. No a ti naopak, jak to zatím vypadá - vyčkávají. Ministerstvo zatím s lékaři nejednalo, což moc nechápu. Lékaři přitom na výzvu k dialogu čekají neb jim proklamace ve smyslu, že na zvýšení platů nejsou peníze, evidentně nestačí. Osobně se přimlouvám za to, aby k nějakému jednání došlo. Pokud možno ještě letos. Mám totiž pocit, že právě nečinnost a vzkazy přes média doktory radikalizují. Že výpovědi mohou začít podepisovat i ti, kteří ještě před časem váhali. Proto bych jednání a schůzky obou stran doporučoval. Včetně byť i kompromisního řešení situace. Příliš mnoho času přitom už není. Snad věc nedojde tak daleko, že v březnu doktoři skutečně nepřijdou do práce. Obávám se, že důsledky by byly pro pacienty katastrofální.