Monika Horsáková: O šumech, tichu a mlčení
Ostravské i moravskoslezské hospody, ulice i dopravní prostředky, stejně jako první stránky českých deníků, webových portálů či sociálních sítí zaplnily v posledních dvou týdnech především dvě slova: mikina a... prezident. Už méně, popřípadě někde hluboko uvnitř jednotlivých deníků byly ukryty komentáře, které by šly dál než za fakt, že někdo porušil dress kód hradního protokolu a prezident mluví vulgárně v živém vysílání veřejnoprávního rozhlasu. Poněkud z jiného úhlu se na to podívá ve své poznámce Monika Horsáková.
Poslední excesy hradního pána dnes rozebírat nechci. Zajímá mě spíš ohlas, které vyvolaly mezi lidmi i v řadě médií, která od diskusí na zastávkách tramvají nebyla daleko. Vzpomněla jsem si totiž okamžitě na přednášku Umberta Eca z roku 2009 s názvem „Spoře oděné televizní hlasatelky a ticho“.
O co v ní jde? O cenzuru a autocenzuru. Média určují, o čem se ve společnosti bude mluvit a o čem ne. Zda o skutcích či růžových ponožkách na nohou vládního politika. Cenzura totiž nemusí probíhat pouze formou mlčení, ale také formou šumu. Šumu jako zástěrky, která má za úkol zakrýt to podstatné věnováním primární pozornosti něčemu nepodstatnému. Zprávy jsou plné drobných krádeží, zvířátek, vaření a pseudoskandálů.
Ona cenzura samozřejmě nemusí být motivována úmyslným zamlčováním podstatného. Může jít třeba o prachjednoduché nadbíhání konzumní většině, která se chce především bavit než jít k podstatě věcí.
A to nemluvím o zcela zašuměném internetu. Nebo o všudypřítomných sluchátkách v uších lidí – na ulici, v tramvaji, ve vlaku, ve škole... Jako by bylo potřeba se od skutečného života izolovat.
Žijeme zkrátka v době šumu. A přitom, jak říká Umberto Eco: „ Jedině v tichu funguje jediný a opravdu mocný informační prostředek, totiž šepot. Každý národ, třeba by byl utlačován tím nejcenzorštějším tyranem, se vždycky dokázal dozvědět o všem, co se děje, prostřednictvím šepotu. (...) Když ztratíme stav ticha, pak ztratíme i možnost zaslechnout šepot, jenž je zásadním a jediným spolehlivým komunikačním prostředkem.“
Možná je čas se k tichu zase vrátit. Ticho totiž neznamená mlčení. Ticho znamená soustředění a vítězství obsahu nad formou. A to jsme někde v posledních 25 letech po cestě za konzumem ztratili.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
