Monika Horsáková: Srpnová

Šok a ponížení, obrovská vlna rozhořčení a řada protestních akcí. Tak prožívali invazi lidé na severní Moravě a ve Slezsku.

Třeba v Opavě se proti okupaci postavil okresní národní výbor, okresní odborová rada i tamní československý svaz mládeže. Město zaplavily cyklostylované „noviny" obsahující návody k psaní hesel, vyšlo 6 čísel ilegálních novin Svobodné Opavsko, plných rezolucí a výzev k pokojnému odporu, v opavském Ostroji se tiskly letáky, o objektivní informování se staralo okresní vysílání rozhlasu po drátě.

Stranou nezůstal ani ostravský rozhlas. Od 21. do 28. srpna vysílal necenzurované a pravdivé informace o tom, co se tehdy dělo. První ranní hlášení 21. srpna 1968 uváděl herec Lubor Tokoš.

Média hrála tehdy obrovskou roli a měla mimořádnou sledovanost, byl to totiž jediný způsob, jak se občané mohli dozvědět, co se vlastně děje, jaký je vývoj ve vládě a co se odehrává kolem představitelů země odvezených do Moskvy. Všichni se o noviny doslova rvali a od rozhlasu se neodcházelo.

Ani nebývalé odhodlání a víra nepomohly. Zahraniční vojska u nás zůstala – 23 let. Bylo pro ně narychlo vyčleněno 33 posádek, 4 letiště, 19 skladů, 6 skladů státních hmotných rezerv a 5 výcvikových prostorů. Bez následků nezůstali ani novináři, kteří v srpnu informovali pravdivě. Většina z nich musela redakce opustit.

Není divu, že po sametové revoluci patřil k prioritám demokraticky nastolené nové vlády právě odsun sovětských vojsk z republiky. Poslední železniční transport překročil hranici 21. června1991.

Na zdemolovaný stav, v němž svěřené prostory sovětští vojáci zanechali, vzpomínají pamětníci dodnes. To na osmašedesátý – alespoň v našem regionu – se letos zase tak moc nevzpomínalo. A sovětské uniformy? Ty můžete vidět vedle českého křišťálu a ruských matrjošek snad na každém rohu pražského historického centra…