Monika Horsáková: Svatotýdenní

Jarní probouzení přírody provázely odnepaměti různé praktiky, jejichž smyslem bylo znovuvskříšení zimní přírody. Jarní rovnodennost – neboli Jarní Nový rok – už nejméně tři tisíce let slaví Peršané. Svátek, během kterého lidé pomáhají probudit Zemi, trvá celých 13 dní a jeho kořeny sahají až ke kultu Zarathuštry, který patří k nejstarším náboženstvím na světě.

Velikonoce, které jsou spojeny s památkou umučení a vzkříšení Ježíše Krista a vzpomínkou na jeho zmrtvýchvstání, měly silnou oporu už v předkřesťanské tradici.
Původně tento svátek souvisel se svátkem nomádských pastýřů a byl spojen s obětováním mladých zvířat, především beránka. Měl pravděpodobně návaznost na židovský sedmidenní svátek Pesach, kterým si Židé připomínají vysvobození z egyptského zajetí.

Symbol oběti, který se tak drasticky naplňuje v křesťanských Velikonocích, je však mnohem starší a najdeme jej už v indických védách.

Aktuální je však stále. Možná stále více. Velikonoční příběh o umučení a vzkříšení židovského proroka bude pro hledající duše vždy nosný a vždy jej bude provázet řada otázek nad smyslem i způsobem života.

Dnešní svět je totiž natolik plný agrese, pomsty a zloby, stresu, hluku a spěchu, že by lidem neuškodilo se v na chvíli zastavit, ztišit se a zapřemýšlet. Nikoli o užitku, zisku, kariéře a úspěchu, ale o zásadnějších hodnotách – pravdě a lásce.