Monika Horsáková: Zaklínadlo restrukturalizace

Ekonomové restrukturalizaci charakterizují jako proces, jehož cílem je záchrana ekonomické podstaty firmy. V českém kontextu bývá však význam tohoto slova většinou chápán spíše jako eufemismus pro snižování počtu zaměstnanců, které je spojeno s propouštěním. Takový zásah do struktury podniku nebývá populární, ale často je nezbytný. Zvláště v době ekonomické krize.

Jenže: je to tak vždy? Taková restrukturalizace po česku totiž často ani tak nemíří k efektivitě té které společnosti jako k personálním změnám, kterými si určité skupiny mezi sebou vyřizují účty, popřípadě někteří manažeři dohazují teplé místečko svým známým či nohsledům.

Ono není jednodušší způsob, jak se někoho elegantně zbavit, než v rámci restrukturalizace zrušit jeho pracovní místo a propustit ho pro nadbytečnost. A není nic snazšího než pod jiným názvem pozici znovu obnovit a zaměstnat někoho jiného. Třeba poslušnějšího...

Takováto restrukturalizace à la „škatulata, hejbejte se" patří v tuzemsku mezi oblíbené hrátky českých šéfů. Nikomu nemusejí nic vysvětlovat, ba naopak, každá restrukturalizace vypadá velice moderně, ba dokonce trendy. Kdo by tedy její účel hlouběji zkoumal...

A když se zjistí, že změna proklamovaný efekt nepřinesla? Nic se neděje! Není nic jednoduššího než restrukturalizovat restrukturalizované. Vždyť chybami se člověk učí!

Demokratická společnost se mimo jiné pozná podle toho, že si lidé nenechají na nos „věšet bulíky", že od zodpovědných skutečně vyžadují zodpovědnost. Myslím, že česká společnost k tomu ještě nedošla. Říká se, že zkušenost je dobrá škola - jen školné je příliš vysoké.

Můžeme tedy jen doufat, že než se naše společnost naučí, že restrukturalizace ještě zdaleka neznamená revitalizaci, nebude pozdě. Ono se totiž dost dobře může stát, že za pár let už restrukturalizovat nebudeme mít co...