Mrkev a rasisti
Jaká je hranice mezi svobodou a obranou proti rasistickým skupinám? Tuto otázku řeší nyní bohumínská radnice. Rozhodla se k ráznému a tvrdému postoji vůči pravicovým radikálům. Zakázala jim ve městě demonstraci. Andrea Čánová se ve své poznámce zamýšlí, jestli je to v souladu s českou ústavou.
Dohola ostříhaní mladíci, ve vysokých botách, řvoucí z plných plic hesla typu Nic než národ - tak to vypadá na většině shromáždění pravicových radikálů. Když jsem takovou akci jako novinářka absolvovala poprvé, šel mi mráz po zádech. Jako kdybych se ocitla v nějakém filmu Leni Rifenstahlové, dvorní režisérky Adolfa Hitlera. O tom, že rasistické zlo začíná klíčit nenápadně na právě takových mítincích, sporu není. Háček je v tom, že právo shromáždit se, říci svobodně svůj názor, patří k demokratické zemi tak jako s odpuštěním knedlík ke svíčkové. Zakázat to, patří k projevům totalitních systémů. Bohumínská radnice teď vytáhla do boje s Koalicí národních sil v Moravskoslezském kraji. Pod ušlechtilým názvem se skrývají tváře a jména mladých mužů, kteří jsou severomoravským policistům moc dobře známi. Na triku už mají několik deliktů s rasistickým podtextem. Úřad už nechce, aby se pochody, které končí urážlivými výkřiky na adresu Židů a Romů, ve městě konaly a shromáždění jim prostě zakázal. Myslím si, že udělal chybu. I dohola vystříhaní chlapci mají v demokratické zemi právo se svobodně shromáždit. Vzít jim toto právo představuje riziko, že jindy a jinde zakáže nějaká radnice shromáždění zahrádkářů třeba proto, že pan starosta nemá rád mrkev.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.