Muddy Gurdy & Amaka Jaji: Vizionáři nečekané hudby
Tuarežský zpěvák a kytarista Amaka Jaji s francouzským triem Muddy Gurdy dokazují, že hudba je proces, který nikdy neskončí a o překvapení v ní není nikdy nouze.
Plakát festivalu Blues Alive před dvěma lety doslova přetékal velkými jmény žánru, a přesto se na konci zhusta nemluvilo o nikom jiném než o francouzském triu Muddy Gurdy. Autor pořadu to tehdy zprvu přisuzoval úlevné reakci na nepřetržitou sérii bluesových dvanáctek, a bezpochyby na tom něco bylo, než mu došlo, že lidé vedle podlehnutí kouzelnému zvuku pro blues naprosto nezvyklé niněry, docenili přístup tria k hudbě od řeky Mississippi, do kterého vložilo francouzský šarm rodáků z okcitánského kraje Auvergne. Z úcty k velké bluesové legendě Muddy Watersovi se trio pojmenovalo Muddy Gurdy a myslelo na něho i na novém albu Seven, to když od něho převzalo nesmrtelnou skladbu Louisiana Blues.
Kytaristka a zpěvačka Tia Gouttebel s partnerem, bubeníkem Marcem Glomeauem, a hráčem na niněru neboli hurdy gurdy Gillesem Chabenatem se do blues zamilovali léta předtím, nikdy však netoužili po tom, zařadit se do zástupu evropských kapel, kdy jednu často nedokážete odlišit od druhé. Svou vizi jít na to daleko jinak popsala kytaristka Tia pro rádio Proglas slovy: „V naší kapele nejde ani tak o virtuozitu nebo o celou šíři zvuků, které se na niněru dají vyloudit, ale spíše o to, abychom dobře sloužili hudbě. Snažíme se být tedy spíše střízliví, když to písni pomůže. K tomu je třeba určitá pokora.“
A odvaha, dodejme, protože debutové album Mississippi Sessions odjelo trio Muddy Gurdy, jak název vypovídá, natočit v roce 2017 přímo ke zdroji, kde si na nejrůznějších místech zahrálo s místnímy muzikanty. Totéž si zopakovalo doma v Auvergne na dvojce Homecoming za účasti francouzských lidových hudebníků ve stodolách, kostelech a uprostřed přírody. Pak podlehl nemoci Marc Glomeau, který měl před smrtí dvě přání: aby ho za bicími vystřídal kamarád Fabrice Bony a trio se vrátilo do Louisiany. Album Seven pak symbolicky otevírá skladba Jambalaya. Na oslavu typického louisianského kreolského jídla ji složil Hank Williams.
„S niněrou se ocitáte na sebevražedné cestě, na způsob kamikadze," prohlásil kdysi francouzský hráč Valentin Clastrier, jeden z největších žijících revolucionářů nástroje přezdívaného středověký syntezátor a jisté úskalí ve spojení niněry s blues přiznává i Tia Gouttebel. Nicméně zrovna v téhle hudbě se na dokonalost nikdy nehledělo, přednost mají emoce, syrovost a nálady, a docenili to také lidé z Louisiany, které trio v hospodách, na lodích, ve školách, klubech a v parku navštívilo, aby jim zahrálo a přitom vyzvalo, aby se k němu přidali. Album Seven tak můžeme považovat za krystalicky čistou, přirozeností a lidskou pospolitostí nabytou nahrávku, zahrnující pochopitelně vedle blues také cajun, zydeco, indiánskou hudbu z neworleanského Mardi Gras nebo skladbu Plain Gold Ring proslavenou Ninou Simone.
Debutové album Tidet (Truth) fotografa, zpěváka a hudebníka Amaka Jaji je mimořádné ze dvou důvodů: snad poprvé slyšíme hudbu saharských nomádů v elektronické trapové verzi se syntezátorem Roland 808 a skrze fantastické videoklipy můžeme nahlédnout do tuarežské komunity ve starobylém Libyjském městě Ghat.
Pokud jde o Tuaregy v Libyi, možná ze všeho nejvíc v paměti utkví jejich spojení s diktátorem Kaddáfím, který je léta rekrutoval z celého Sahelu a cvičil, aby z nich vytvořil islámskou armádu. Když zemřel, těžko zapomenout na kolony těžce vyzbrojených Tuaregů táhnoucí do Mali, kde v roce 2012 rozpoutali další, tentokrát tragické povstání. Podobné obrátky prakticky vymazaly povědomí, že Tuaregové trvale žili také v Libyi a třeba jejich historie ve městě Ghat, ležícím na hranici s Alžírskem se datuje několika století nazad. Ve středověku patřilo mezi důležité křižovatky saharské obchodní magistrály a tamní Tuaregové se hlásili k súfijskému řádu Senusiyya, čímž se vysvětluje, proč Amaka Jaji často zpívá tak vypjatým muezinským vokálem.
„Hudba Tuaregů se v 90. letech přestala vyvíjet. Zasekli jsme se v minulosti a naše kapely dělají velmi podobnou hudbu,“ vysvětlil Amaka Jaji proč se s libyjským producentem Tikou ji rozhodli odvážně inovovat vlivy hip-hopu, elektroniky, alřírským stylem rai nebo arabskými a súfijskými ornamenty a proměnit v ódu na tuarežskou kulturu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka