Na houby

Když jsem včera přemýšlel nad tématem své dnešní poznámky, protože jsem žádné v rukávu neměl a kulturnímu souboji Ostravy s Plzní se aktuálně pověnovala už má kolegyně Sylva Mikulcová, pročítal jsem si agenturní zprávy a hledal v nich inspiraci. Až jsem našel článek o tom, že za houbami máme nyní vyrazit do výše položených jehličnatých lesů. Zpráv, podrobně mapujících houbařskou sezónu, se průběžně objevuje celá řada. Říkám jim "vycpávky", protože vyplňují prostor mezi závažnějšími tématy. A také slouží jako odlehčení. Na druhou stranu sám takové zprávy se zájmem čtu, protože na houby chodím velmi rád. Rád je sbírám, rád je zpracovávám a rád je i konzumuji. Řekl bych, že pokud jde o houby, chovám se jako malé dítě. Když nějakou pěknou najdu, nahlas se raduji a poskakuji. Když se rozhoduje o tom, co bude s úlovkem dál, tak bych nejraději všechno naložil do octa - chovám se v tomto směru chamtivě a neberu ohledy na druhé. Jak malé děcko, opět. A když je pak jím, tak mlaskám, neslušně se olizuji a vůbec se nechovám jako dospělý člověk. Také lahvičky s naloženými houbami čas od času ve spíži navštěvuji, prohlížím si je a přepočítávám. Má drahá říká, že pokud jde o houby, jsem magor. Nevyvracím jí to. Jsem. Vím to a vůbec mi to nevadí. A také se těším na letošní zimu, protože - ač jsem s tím kvůli narození synáčka nepočítal, do lesa jsem se přeci jen dostal a slušnou zásobu si "nasyslil". Takže oproti začátku léta jsem si včerejší zprávu s houbařskou tématikou přečetl bez pocitu jakékoliv závisti a nepřejícnosti. I takový jsem já. Přeji vám hezký den a také dobrý lov, pokud se o víkendu chystáte na houby. A nezapomeňte, mykologové radí, do výše položených jehličnatých lesů.