Na letišti

První , koho jsme uviděla v mošnovské letištní hale, byl Koloman Mirga, nádherný Rom, báječný houslista a zpěvák, bezvadný chlap.Stál tam nešťastně se svou manželkou, oba vyšňořeni, na krku Panenku Marii, mírně nervózní, unaveni, u nohou obrovský kufr... Poprvé měli letět letadlem. Kolik jim může být, něco kolem šedesáti? A rovnou tak daleko, až do Toronta, za dcerou a její rodinou, neviděli se 11 let. To ráno jsme měli všichni smůlu. Hustě sněžilo, mráz.... bylo jasné, že tím pádem nedoletíme ani do svých dalekých destinací.

Obvykle vypraví letecká společnost taxíka, aby cestující stihli let v Praze, obvykle takoví klienti mají přednost na další letadlo, kterým by svůj spoj stihli... Mé známé romské rodině odvoz nenabídli a místo v dalším letadle měli jen pro jednoho z nich... Po pěti hodinách čekání se stal zázrak a místo měli, důvěřiví známí letecké společnosti málem líbali ruce, já polkla přehršli nadávek. Pak jsem jim šla pomoci se odbavit. Telefonáty personálu na všechny strany, zjišťování, ověřování. Byla jsem vzteky bez sebe ! Proč tak neprověřují mě? Milý Mirga mi pošeptal, paní Renáto, nerozčilujte se, to je proto, že jsme Romové... a s úsměvem vysvětloval, že on je v klidu, protože má v zásobě dvě slůvka - Family a Vacation, kdyby měli problém...a za chvíli je také použil.

Pak už jsme jen čekali další hodiny na letadlo, ale stihli jsme si dát i štamprli a já se dozvěděla, že dcera tam má taky "Romáka", ten spravuje střechy a je tam i další rodina, a též mají práci a daří se jim tam dobře a do Čech by se už nevrátili.... bodejť, říkala jsem si, když jsem se ohlédla a zachytila opovržlivý pohled bílé spolucestující, která kroutila nad těmi Cikány, včetně mě, hlavou.

Bylo to báječné ráno, málem jsme v té letištní hale rozbalili housle a zpívali, ale pak už přiletělo letadlo. V Praze jsme ještě spolu vyřídili náhradní spoje,a pak se naše cesty rozešly. Já odlétala do města, kde je každému jedno, jestli jste Cikán, Arab, Černoch nebo Žid a nechávala jsem s radostí za sebou ten opovržlivý pohled naši majoritní společnosti, tu zemičku se všemi jejími malými problémy ...po návratu mě čekal v práci e-mail: Koloman Mirga mi v něm děkoval za pomoc a oznámil mi, že do Toronta dorazili v pořádku. Popřál hezké Vánoce s nadějí, že se zas brzy doma uvidíme. Za to slůvko doma, bych Kolomanovi dala nejraději velkou pusu...jestli mi rozumíte!