Na Olomouc!

Moravský Beroun, Norberčany a Huzová - tři obce na samém okraji našeho kraje. Zabírají území o rozloze přibližně sto kilometrů čtverečních a žije v nich necelých pět tisíc obyvatel. Nejsou to čísla, která by měla vrcholné představitele kraje i jeho řadové občany výrazněji znervózňovat. Alespoň zatím.

Kdo ale zná trochu podrobněji situaci v jižní části Bruntálska, ten dobře ví, že tam existuje řada dalších obcí, které o stejném kroku uvažují taky. Argumenty jsou přitom pořád ty samé. Do Šternberka či Olomouce je to od nich podstatně blíž než do Bruntálu nebo Ostravy. Zatímco dosud o změně krajské příslušnosti mohly dotyčné obce pouze potichu uvažovat, teď mohou konkrétní činy dělat hlasitě. Situace se totiž zásadně mění. Nezbytnou podmínkou pro přechod do jiného kraje je to, aby s ním dotyčná obec bezprostředně sousedila. Současný zákon totiž neumožňuje takový přechod obcím, které jsou ve vnitrozemí jiného kraje.

Pokud tedy Moravský Beroun, Norberčany a Huzová do Olomouckého kraje skutečně přejdou, což ještě musí schválit Parlament a prezident, pak se krajská hranice posune k jiným obcím, které mohou učinit totéž. Platí to třeba pro Dvorce, Křišťanovice, Lomnici nebo Ryžoviště. K nim je třeba ještě připočítat Jiříkov a Dětřichov nad Bystřicí, které sice s Olomouckým krajem sousedí už dnes, ale k odtržení se zatím neodhodlaly. V případě radikální varianty už by Moravskoslezský kraj přišel o mnohem víc. Výsledně by mohlo jít až o desítku obcí.

Jistou útěchou může být fakt, že by to bylo pořád podstatně méně než o kolik má přijít třeba taková Vysočina. Oficiální odchod z tohoto kraje pod kraj Jihomoravský tam ohlásilo plných 25 obcí. Je však třeba upozornit, že je nedělitelným právem každé obce, aby se sama rozhodla, ke kterému kraji chce patřit. I to je jeden z rysů samosprávné demokracie. I zcela obecně totiž platí, že držet někde někoho proti jeho vůli se prostě nevyplácí.