Náš zákazník, náš...

3. květen 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Takhle na jaře jsem se rozhodla, že si udělám radost a koupím si nové brýle. Pokud jste také zasloužilý dioptrik jako já, jistě víte, jaký je to pocit, dopřát si za ne zrovna malé peníze nové obroučky. Z optiky odcházíte jako nový člověk, čekají vás krásné světlé zítřky a vůbec všechno je skvělé. Nepodaří se to vždy...

0:00
/
0:00

Po jistých neblahých zkušenostech s optikou v Porubě na Alšově náměstí jsem se rozhodla, že si nové brýle pořídím jinde. Nakonec jsem si vybrala jedny obroučky v celkem vyhlášené optice v centru Ostravy naproti kantýně s hamburgery. Brýle jsou to opravdu pěkné a slušivé, bohužel se nedají nosit. Nebo přesněji řečeno dají, ale tak maximálně půl hodiny, než začnete lézt po zdi z toho, jak vás tlačí na nose. Upozorňuji, že jsem se při koupi této obruby nezapomněla zeptat na to, jestli se nosníky dají upravit, protože brýle nosím celý den a musím se v nich tedy cítit dobře. Prý to v případě těchto obrub není problém. Jak se ukázalo, je to problém. Ovšem to v momentě, kdy si brýle vybíráte, samozřejmě nezjistíte, protože obroučky máte při zkoušení na nose pár chvil. Podtrženo sečteno, po vyzvednutí a zaplacení brýlí jsem v oné optice byla už pětkrát. V pozici škemrala se stále stejným problémem - brýle neuvěřitelně tlačí. Ženy za pultem mi s nosníky sice vždy něco záhadného provedly, ale výsledek žádný. Při poslední návštěvě už jsem se asi opravdu tvářila nevrle, takže neochotná paní konečně navrhla něco konkrétního, že by třeba objednala nosníky nové, že ty stávající jsou asi malé a dost tvrdé, proto prý možná tolik tlačí. Teď tedy čekám na výměnu a zatím nemám ani brýle, ani těch několik tisíc, které jsem za ně zaplatila. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně zatím mám dojem, že v provozovnách, které nabízejí služby občanům, je zákazník mnohdy zajímá pouze do doby, než z peněženky vysype svých pár peněz. Proto všem brýlatým rada na závěr - vybírejte si své nové brýle s gustem a rozvahou tak dlouho, jak jen chcete, pro jistotu možná i trochu déle. V optice si s nimi sedněte, procházejte se, zkrátka času dost. Rozmyslete si to klidně třikrát. Jste totiž zákazník a tedy pán. Alespoň v Ostravě se na to nějak zapomíná...

autor: Darina Mikulenková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.